Vic James vystudovala historii v Oxfordu, nyní pracuje v televizi jako vedoucí vysílání aktuálních událostí a miluje příběhy ve všech podobách. Její programy pro BBC1 vysílaly zpravodajství z prezidentských voleb v USA v roce 2016 i z referenda o vystoupení Británie z EU. Dvakrát byla porotkyní v soutěži časopisu The Guardian Not the Booker Prize. Dystopie Temné nadání – Zlatá klec je její první novelou, jejíž koncept vyhrál na Wattpadu hlavní cenu za nejvíc diskutovanou fantasy knihu. Co nám všechno prozradila?
Rozhodně! Zlatá klec byla ovlivněna řadou různých ér: krásnými domy vybudovanými britskými aristokraty a tím, jak významné rodiny zápasily o moc. Průmyslovou revolucí, která poprvé soustředila masy pracujících lidí mimo komunity, kde bydleli, což muselo být dehumanizující. Ženským bojem za volební právo před sto lety. Bojem za lidská práva ve Spojených státech v padesátých a šedesátých letech dvacátého století. A současností, kdy mladí lidé čelí tolika znevýhodněním. Stálým tématem v historii je elita ochraňující svá privilegia. A samozřejmě dalším stálým tématem jsou odvaha a naděje lidí, kteří se brání.
Na 100 % bych si zažádala o aristokratické sídlo… a pravděpodobně toho na 150 % litovala, až bych se dostala do strašných potíží.
Já jsem rozhodně Daisy (jsem v mé rodině nejmladší) a buď Luke nebo Abi by byl skvělý starší sourozenec. Luke by mě dostal do potíží a Abi by mě z nich dostala! Nejsnáze se mi psal Luke, protože je hodně emotivní a intuitivní v tom, jak odpovídá lidem. Abi se mnohem více řídí svým mozkem, proto je pro ni těžké, když se do střetu dostane její hlava i srdce.
To bych si přála! Ale svým způsobem už existuje, protože co jiného je magie, než schopnost změnit svět. Můj oblíbený citát ze Zlaté klece je, když doktorka Jacksonová říká Lukovi, že „není mocnější magie, než lidský duch.“
Já. Jsem. Silyen. Jenom ne až tak boží… (Jednou jsem rozřazovala své postavy do bradavických kolejí a uvědomila jsem si, že zatímco Abi, Luke a Daisy patří do Havraspáru, Nebelvíru a Mrzimoru, Silyen patří jednoznačně do Zmijozelu, stejně jako já.)
Snaha o to, aby se lidé, jakmile dočtou konec, chtěli vrátit na začátek a přečíst si to celé znovu, aby objevili všechna vodítka, která nepochytili. A také ujištění se, že všechny nitky, které budu potřebovat pro druhý a (obzvlášť) třetí díl byly na správných místech.
Ano! Před tím, než jsem napsala první řádku, jsem viděla jednu postavu ležet mrtvou na zemi a další postavu za to zodpovědnou, což je scéna přímo na konci třetího dílu. Věděla jsem, proč se to stalo a co to znamenalo a směřovala jsem k tomuto momentu celé tři díly.
Ne hned, ale HROZNĚ ráda bych napsala více. Práva na zfilmování trilogie patří televizní stanici, která vlastní jedno z velkých studií v Hollywoodu a ti chtějí sérii adaptovat jako několikařadou sérii. Jejich tým mě mile požádal o to, abych na konci třetího dílu všechny nezabila.
Byla jsem ohromena všemi těmi krásnými věcmi, které lidé vytvořili, a byly inspirovány mými knihami, od fotek na Instagramu k fanartům – ilustracemi i photoshopy. Jen před několika dny mi někdo poslal fotku šperku, který vyrobil a použil přitom citát ze Zlaté klece, a byl tak nádherný!
OMG, tahle otázka! Snažím se příliš se k určitým hercům nevázat, kvůli tomu jak dlouho všechno v televizi trvá, ale zrovna teď bych byla hrozně ráda, kdyby Silyena hrál Timothée Chalamet. Zeptejte se mě za rok a pravděpodobně už na tu roli bude potřeba Finn Wolfhard. Doufám, že najdou i nový talent – vždycky mi přijde trochu děsivé, když herci, kterým je okolo pětadvaceti hrají teenagery! (Tajné přiznání: Vždycky jsem si představovala Michaela Fassbendera jako Psa…)