Vadí, nevadí: Romantika od nenávisti k lásce

O tom, že svět knihomolů je jedna velká kontroverze a konflikt, jsme se přesvědčili už v prvním článku ze série „vadí, nevadí“. Dneska se ale podíváme na palčivý problém jménem hate to love romantika – aneb jak tomu říkáme v HumbookTeamu #odnenávistiklásce. Je tahle romantická linka skvělá, nebo zoufale nerealistická? To se dozvíte vzápětí.

Článek vznikl ve spolupráci s Humbook blogery – rádi jsme pro účely této vysoce odborné diskuze využili jejich kvalifikované názory a dlouholeté zkušenosti v oboru. Pokud byste příště svůj úhel pohledu chtěli sdílet i vy, nebo se prostě chcete zapojit do komunity okolo YA knížek, přidejte se taky!

Všichni už jsme určitě četli nějakou knížku, kde se hlavní hrdinové nejdřív nesnáší, pak se postupně oťukávají a sbližují, až nakonec zjistí, že jsou pro sebe jako stvoření. A právě sledování toho postupného budování vztahu je to, co nás na #odnenávistiklásce nejvíc baví. Postavy si těžko vyznají lásku v den, kdy se poznají – to se teprve chystají se navzájem zavraždit, nebo něco podobného… Takže si na všechnu tu romantiku musíme teprve počkat.

Ale že to čekání stojí za to! Nejen, že sledujete napínavou zápletku, ale taky se před vámi krůček po krůčku odkrývá vztah mezi dvěma lidmi. Ať už si (stejně jako třeba @olisbookandkitchen) užíváte to škádlení a pošťuchování, nebo netrpělivě čekáte na moment, kdy se všechno překlopí v opravdovou lásku, každou stránku budete hltat jedním dechem.

Navíc se dá hate-to-love poměrně snadno pozvednout na vyšší úroveň. Jak? Podle @nosvknizkach, třeba tím, že si autor/ka pohraje s úhly pohledu. Neříkejte mi, že jste nikdy nekřičeli na knihu, ať už se konečně něco stane! Vidět do hlavy oběma postavám a sledovat jejich myšlenky je zkrátka jízda na horské dráze. A když člověk náhodou sleduje příběh očima jen jedné postavy, snadno s ní zase soucítí a stejně jako ona si postupně vytváří vztah ke druhé osobě.

Jak ale trefně poznamenala @veronica_between_books, k tomuhle typu vztahu většinou dochází v momentě, kdy spolu postavy musí trávit dlouhou dobu. Ať už se postavy vydávají na společnou výpravu, uzavřít dohodu, nebo cokoli jiného… většinou jde o situace, které se vám asi v běžném životě nestanou. A tady se právě dostáváme k jádru pudla – je #odnenávistiklásce realistický vývoj?

Samozřejmě, že mezi láskou a nenávistí je tenká hranice. Ale jak často reálně dojde k jejímu překročení ve směru od odporu k romantice? Bohužel to většinou bývá naopak, ale takové příběhy bychom asi v YA číst nechtěli. Pokud tedy máme zbožňovat hate-to-love, musí to být dobře napsaný vývoj, a ne nějaká slátanina.

Dámy a pánové, přesně v tomto bodě se odborná diskuze zvrhává. Někteří totiž tvrdí, že by se měli hrdinové nesnášet aspoň ¾ knihy. Jiní zase, že by se postavy měly aspoň jednou pokusit navzájem zabít. Další, že se musíme co nejdřív dostat k milostné části… a tak dále. No, není to jednoduché. Každopádně se všichni shodují, že to musí mít autor/ka pořádně promyšlené. Netřeba skákat z jednoho extrému do druhého.

Jistě vás ale zajímá, jaká kniha v souvislosti s #odnenávistiklásce zmiňovaná nejčastěji. Na plné čáře vyhrálo Šest vran – a to i v dobrých i špatných příkladech. Tak teda těžko říct, co si z toho vzít (odborníci se zkrátka neshodují). Pokud ale myslíte, že máte všechny známé hate-to-love jako Krutý princ nebo Holubice a had přečtené, mrkněte na náš hashtag pro další inspiraci.

Na kterou stranu diskuze se stavíte vy? Máte #odnenávistiklásce rádi, nebo vás už nebaví? Kdy je to ještě klišé a kdy už pořádně napsaná romantická linka? Dejte nám vědět!