Vadí, nevadí: Povinná četba

K čemu je dobrá povinná četba? A je vlastně vůbec dobrá? Tohle je jedna z věčných otázek, které se v knihomolské komunitě diskutují už roky. V tomhle článku vás přesvědčíme, že povinná četba je super i hrozná zároveň, a že ji milujeme i nesnášíme. Takže čtěte dál jen na vlastní nebezpečí.

Články z rubriky Vadí, nevadí vznikají ve spolupráci s Humbook blogery. Přidej se do skupiny i ty a příště se můžeš podílet taky. Navíc najdeš skvělou knihomolskou komunitu, a co je víc?

Ačkoli se může zdát, že knihomolové a knihomolky by měli z principu povinnou četbu milovat a číst ji rychlostí blesku, opak bývá pravdou. Spousta z nás se s tímhle seznamem knížek moc nekamarádí, protože co je přikázané, to není lákavé. Jak píše @veructe, člověk se pak knihám ze seznamu vyhýbá jako čert kříži a radši než jim se věnuje třeba složení pracího prášku. Stejně jako Verča končí spousta z nás – ze seznamu toho přečteme jen pár, koukneme se na nějaké filmy, a tak nějak se modlíme, aby to u maturity prošlo.

Tuhle nechuť ke čtení knih ze seznamu ovšem nesdílí všichni – zvlášť pokud se učitelé snaží a vybírají do seznamu i lákavé knihy, knihomol pak mezi nimi snadno objeví své oblíbence. Pokud máte štěstí, potkáte na seznamu Hobita, a pokud najdete Harryho Pottera, můžete si gratulovat. Některé seznamy se ale hemží knihami ve staročeštině a dlouhými neatraktivními bichlemi, co četly naše babičky. Podle @v_ruznych_svetech by měla „povinná“ četba být právě o tom, nalákat mladé lidi na čtení, a ne je zbytečně odrazovat dlouhými starými knihami, které v současnosti těžko osloví.

Jak to ale udělat? V prvé řadě udělat z povinné četby doporučenou nebo jakkoli povolit studentům volit si aspoň z nějaké části knížky sami. @adel_the_knihomol trefně poznamenala, že by se taky hodilo nespoilerovat rozuzlení zápletky v hodině v rámci rozboru knížky – nebo aspoň ne těm, kdo si daný titul chtějí opravdu přečíst. Věta „to přece všichni známe“ pak totiž tak nějak ztrácí na významu. @morzovabooks taky navrhuje přívětivější způsob zkoušení – protože náš vlastní dojem z knížky si na rozdíl od detailního rozboru literárních figur nejspíš nikdo po pěti letech pamatovat nebude.

Dalším skvělým příkladem je @tasknihama, která se svou třídou vyzkoušela vedení čtenářského deníku a následnou diskuzi, což její spolužáky zaujalo víc než klasický výklad a rozbory. Knihomolů a knihomolek, kteří oceňují právě možnost konečně se bavit o knížkách se spolužáky, se sešla fakt spousta. Na základě diskuzí o povinné četbě vznikla spousta přátelství a další doporučení na knížky na sebe nenechala dlouho čekat.

Co říct závěrem? Leckdy se ale člověk ke knihám z povinné četby dostane až v době, kdy už dávno povinná není – a pak si z těch knih vezme třeba něco víc, nebo úplně něco jiného, než ze školní lavice. Povinná četba je míněná dobře a má nás něco naučit, ne vždycky to ale funguje, jak má. Je potřeba se nenechat odradit, pořídit si CooBoo classics, a nějak tu nálož literatury zvládnout. A pokud je ta možnost, Humbook blogeři se přiklání k jedinému: dávat učitelům a učitelkám feedback. Navrhnout jim, co by se vám na seznamu líbilo, nebo třeba přidat na nástěnku možnost vzájemného doporučování knížek. Každá snaha se počítá a nikdy nevíte, kdy se vám váš tip na knihu vrátí!