Taky se vám někdy stalo, že jste četli skvělou knihu, ale narazili jste na scénu, která byla prostě… divná? Do příběhu se nehodila? Vůbec vám nesedla?
Nám už se to stalo, takže tady máte seznam scén, z kterých si pravidelně utahujeme my. Celkový dojem z knihy nám to naštěstí nikdy nezkazilo a vlastně je i super, že si to díky těm divnostem tak moc pamatujeme.
Je jedno, jestli si vezmeme na paškál Kultiho nebo Malychina. Mariana Zapata má prostě trochu zvláštní smysl pro humor a ráda při něm využívá různé tělesné tekutiny a obzvlášť oblíbené má vylučování. Tak například v Kultim si hlavní hrdinka Sal musí představovat Kultiho na záchodě, aby se mohla soustředit. A Zapata se to nebojí hezky popisovat. Nejhezčí a nejtalentovanější fotbalista Kulti sedí na záchodě a… tlačí. V knize Rytmus, já a Malychin zase máme autobus plný kluků, kteří se vyjadřují sprostě. Vyjadřuje se tak i hlavní hrdinka Gaby. V jednu chvíli sedí Gaby a Malychin v hospodě a baví se o kadění. Protože to je přeci skvělé téma na rozhovor. A Malychin se s námi podělí o skvělý zážitek, kde musel svou potřebu vykonat do pytlíku. No… co k tomu víc říct?
To se tak jdete hezky v páru proletět nad město, kterému vládnete, ale jste prostě taaaaak zamilovaní, že to nemůžete vydržet. Myslím to sexuální pnutí, samozřejmě. Naštěstí jsme ve fantasy světe Dvorů, kde je všechno možné. Takže sex za letu? Bez problému. Já si tedy neumím představit to provedení. Neupadne vám oblečení přímo na hlavní náměstí? Není ve vzduchu moc větrno a zima? A byl by takový problém někde přistát?
Znáte to, ne? Čtete knihu, do které jste naprosto zažraní. (Nebo koukáte na film, který je teď všude absolutní trhák.) Konečně nastane ta dlouho očekávaná velká romantická scéna, těšíte se na srdcervoucí vyznání a dostanete… tohle:
„A tak se lev zamiloval do jehňátka…“
„To je ale hloupé jehňátko.“
„To je ale šílený masochistický lev.“
Eh… Už se nemůžeme dočkat, až bude Stmívání z pohledu Edwarda (vychází po novém roce) a tohle si zopákneme z jeho perspektivy.
Hned na začátku knihy Průsvitní se odehrává epická bitva. Na pláních se utkávají andělé a démoni, krev stříká, jde o všechno. Hned o tři stránky dále máme mohutný proud ohnivé moči, který nepadá k zemi elegantním obloukem, ale hrne si to k ní prudce tou nejkratší možnou cestou. Na dalších pár stránkách máme pak popis, co Luciferova moč s bitevním polem dělá. Super úvod, nemyslíte?
Petr Pan je přeci ten kluk, co odmítá vyrůst. Žije si ve světě víl a pirátů se svojí klučičí partou a zažívá jedno klučičí dobrodružství za druhým. Je to tak? Jenže co kdyby Petr Pan po těch letech, co byl dítě bez rodičů, přeci jen dorostl do puberty? A tím myslím trochu víc než tak, že si s Wendy vymění pusu/náprstek.
V komiksu Mezi světy Petr Pan povyroste a najednou začne cítit všechna ta puzení puberťáků. No zábava při čtení je zaručena!
Hned v úvodu prvního dílu série Nikdynoc máme trochu matoucí kapitolu, kde se prolínají dvě časové roviny a dva „poprvé“ zážitky hlavní hrdinky Mii. První vražda a první sex. Dost zvláštní, spojit zrovna tyhle zážitky v jednu kapitolu? Souhlas. Zvlášť když se autor nebojí být extra popisný.
Co vás zaujme u objektu vašeho zájmu jako první? Obličej a oči? Postava? Vlasy? Možná patříte k těm, kteří sledují detaily, jako třeba ruce.
Hlavní hrdinka Nouzového kontaktu Penny ráda obdivuje trochu podivnější části těla jistého Sama. V knize se objeví například vzrušující horké podpaží, nádherná pokožka kolem klíčních kostí, krásné lokty a hypnotický poskakující ohryzek.
Penny pak na tyto části těla ráda myslí, když si Sama představuje. Ano, stále mluvíme o podpaží….