Mary E. Pearson: Spisovatelova mysl je nebezpečná věc, jakmile začne o něčem uvažovat, je těžké to zastavit

Mary E. Pearsonová chtěla být spisovatelkou už odmala. A podařilo se! Psaní knih se věnuje na plný úvazek. Žije v Carlsbadu v Kalifornii společně se svým manželem a dvěma zlatými retrívry. Napsala již několik úspěšných knih, ale proslavila ji především trilogie Kroniky Pozůstalých. Letos jí u nás vyšla i kniha Zlodějský tanec, první díl duologie ze stejného univerza jako její předchozí série.

Můžeš nám říct více o své cestě k vydání první knihy? Bylo to těžké, plánovala jsi, že to budeš zkoušet dlouho, nebo to bylo snazší, než sis myslela?

Bylo to těžké. Udělala jsem to, co vám všichni ostatní říkají, ať neděláte – dala jsem výpověď v práci! Takže když mi začaly přicházet odmítnutí rukopisu, panikařila jsem. Nejlepší rada, kterou jsem dostala, je ta, abych začala psát další knihu. TA se nakonec prodala. První dokončená kniha se stala mou „cvičnou“ knihou. Naučila mě toho HODNĚ, takže není škoda, že nikdy nevyšla. Prostě mě připravila na psaní následující knihy.

Co stojí za Kronikami Pozůstalých? Co byl tvůj prvotní nápad a co bylo první – zápletka, svět, nebo postavy?

Stojí za tím spousta různé inspirace, která se spojila záhadným způsobem. Jeden z nápadů, který jsem chtěla prozkoumat, byl, že v průběhu historie děláme kroky vpřed a vzad, opakujeme chyby, a když mámě štěstí, tak se z nich i poučíme.

Také jsem uvažovala o ztracených civilizacích a zajímalo mě, jak velkou část světa bych byla já sama schopná nahradit, kdyby svět, tak jak ho známe, zítra skončil a zůstalo jen pár náhodných přeživších. Věděla bych, jak vyrobit elektřinu? Věděla bych, jak obnovit základní vymoženosti? Jednoduchou baterii? A co velké objevy jako byl penicilin? Kolik by toho mohlo zmizet, včetně  pravdy naší historie? Povstala by z popela v mnoha rozdílných verzích? Přidejte pár dalších tuctů přemítání, ale to stále nevytváří příběh, jen další otázky.

Pak samozřejmě dopředu vystoupila Lia, hlas, který toužil být vyslyšen – hlas, který potřeboval být vyslyšen. Odtud příběh začal žít vlastním životem a já jsem běžela za ním.

Jak dlouho jsi měla příběh této knihy v hlavě před tím, než jsi ho sepsala na papír (nebo do počítače :D)?

Části z ní? ROKY, možná i desetiletí. Až poté, co ke mně přišla Lia, jsem objevila srdce svého příběhu. Obecně nezačínám psát, dokud nemám v hlavě zodpovězených pár základních otázek, jako třeba po čem ta daná postava zoufale touží? A co zoufale potřebuje? Často to je jedna a ta samá věc.

Proč jsi se rozhodla zůstat ve světě Kronik Pozůstalých a napsat další duologii? Věděla jsi, že chceš psát pokračování v době psaní původní trilogie?

Ne, když jsem začala s Kronikami Pozůstalých, tak jsem si další duologii nepředstavovala. Počátky tohoto nového světa mi vyrašily v hlavě před pěti lety, když jsem byla v polovině Zrádného srdce. Asi to bylo nevyhnutelné. S dvanácti královstvími na mapě se dalo očekávat, že moje mysl bude k jednomu z nich putovat. Tři z nich, o kterých jsem již psala, skrývaly  překvapující tajemství. A co další místa na mapě? Měla také svá tajemství? Snažila jsem se to vypudit z hlavy, protože jsem musela dokončit jiné knihy! Ale moje mysl se stále znovu a znovu vracela na to odlehlé místo, které ještě nemělo jméno.

Jak jsem pokračovala v psaní Zrádného srdce, zejména o osiřelých dětech žijících na ulicích Vendy, včetně Aster, začala jsem přemýšlet o jiném typu hrdiny. Ne o princezně jako je Lia, ale o takovém, který si prošel něčím odlišným, o osiřelé dívce bez rodiny, na níž by se mohla obrátit, která musela přežívat za pomoci krádeží a vlastního důvtipu. Přemýšlela jsem o jedinečných schopnostech a brnění, které by musela nashromáždit, aby přežila na vlastní pěst.

Upřímně řečeno, nebyla jsem si jistá, jestli cokoliv z toho napíšu. Stalo se z toho to, čemu se říká „příběh z pozadí v mysli spisovatele“. Ten typ, který vám pomáhá poznat váš svět a pochopit ho – a druh detailu, který se někdy nedostane na stránku.  Ale spisovatelova mysl je nebezpečná věc, jakmile začne o něčem uvažovat, je těžké to zastavit. Jsem ráda, že jsem se rozhodla pokračovat s touto duologií. Původní trilogii to posiluje a celý svět působí reálněji.

Lia nebo Kazi?

Ani jedna! Silné ženy jdou spolu ruku v ruce a podporují jedna druhou – oslavují jejich rozdíly a podobnosti a to je přesně to, co dělají Lia a Kazi. To na nich miluju a hlavně to, jak jsou k sobě loajální.

Víš, jak tvé příběhy skončí hned od začátku, nebo je to něco co k tobě přijde až v průběhu psaní?

Mám obecný nápad, ale detaily ke mně přicházejí během psaní, hlavně to v jakém emočním tónu vše skončí – to je něco, co nedokážu předpovědět, dokud své postavy neznám skrz naskrz. Ale vždy mám nějaký cíl či scénu, ke které píšu, kam si myslím, že se má příběh ubírat, i když se to v půli cesty změní, což se dost často stává, protože no, postavy!

Proč jsi se rozhodla psát young adult knihy?

Miluju prozkoumávání teenagerských zkušeností – v tom kritickém čase, kdy je mladý člověk nucený udělat dospělácké rozhodnutí, které může jeho a i další ovlivnit po zbytek jejich životů.

Která obálka tvých knih je tvá nejoblíbenější? Účastníš se nějak procesu jejich návrhu?

Hmm, tak tohle je těžké, protože mi přijde, že jsem tak trochu vyhrála obálkový jackpot. Mám neskutečně talentovaného designéra. Bere v potaz veškeré mé poznámky a snaží se je zakomponovat, ale to kouzlo je jen jeho. Vždycky jde až za hranici mých představ. Je pro mě nemožné si vybrat jednoho favorita, protože jsou všechny tak rozdílné, ale pamatuji si, že jsem doslova zalapala po dechu, když jsem poprvé uviděla obálku Temné krásy.

Co je tím nejtěžším na psaní knih?

Jejich dokončení! Napsání knihy trvá hrozně dlouho a dokonce ani po napsání tuctu knih to není snazší. (Malé stěžovací okénko.) Ale určuji si malé denní cíle a pamatuji si, že jednou ta slova dají celou knihu. Vytrvalost je hlavním klíčem k napsání knihy. Dostaňte to ze sebe, i když to není perfektní. (Nikdy to není!) Revize jsou radostí psaní a tady se odehrává veškerá magie.

Jakou nejdivnější věc ti řekl tvůj fanoušek ohledně tvých knih?

Teď si na žádnou divnou věc, co mi kdy fanoušek řekl, nemůžu vzpomenout. Ale jednou mě fanoušek požádal o podepsání jeho hrudníku. To mi přišlo vážně divné, ale jeho matka stála hned vedle, zatímco se mě ptal, tak jsem to udělala. Lihovkou!

Jsi (a možná i tvé psaní) ovlivněné pop kulturou jako jsou oblíbené seriály a filmy, Hra o trůny, Harry Potter atd.? Jakým způsobem?

Ne záměrně, ale všichni jsme formováni vnějšími vlivy a to zahrnuje i pop kulturu. Mimochodem, miluju Hru o trůny.

Zaspekulujme si trochu… Jak by teď pravděpodobně vypadal tvůj život, kdyby ses nestala autorkou?

Žila bych na tropickém ostrově, vychovávala štěňátka zlatého retrívra a měla bych kupy knih k přečtení a všechen čas na jejich přečtení. A abych byla i trochu realističtější, asi bych byla nějakým umělcem nebo designérem využívající své umělecké vzdělání. Nebo bych byla stále učitelkou a učila psaní.

Q&A

1. Ananas na pizze? ANO!
2. Co je tvé guilty pleasure? Fakt dobrá káva.
3. Kdybys mohla mít jednu superschopnost, jakou by sis vybrala? Létání, protože když se mi zdá o tom, jak létám, je to ten nejlepší pocit na světě.
4. S jakou fiktivní postavou bys pravděpodobně randila na střední škole? Rafem?
5. Řekni tajemství Nepovím 🙂
6. Největším knižním padouchem je… Prezidentka Coinová ze Síly vzdoru, protože až příliš dobře schovává své padoušství.
7. Jakou písničku teď nejvíc posloucháš? Burning od Ludivco Einaudi.
8. Jaká by byla tvá strategie přežití při zombie apokalypse? Zásobování mého mrazáku mršinou.
9. Jaká je tvoje nejoblíbenější knížka na celém světě? Nejsem ten typ člověka, co má favority – mám ráda variace a změny! Ale jedním mým starým favoritem je The Good Earth od Pearl S. Bucka.
10. Jakou jednu divnou věc víš o Praze? Nejsem si jistá, jestli je to divné, ale vím, že se v Praze nachází stěna s graffiti, která je naprosto úchvatná.

Rozhovor připravily ambasadorky HumbookFestu