„Jeleno, málem jsi mě připravila o rozum. Dostala jsi mě do obrovských potíží a dvakrát od té doby, kdy jsem tě poznal, jsem zvažoval, zda nebude lepší tě zabít,“ polechtal mě Valekův dech na uchu. V zádech mi začalo mravenčit. „Ale dostala ses mi pod kůži, přešla do krve a ukradla mi srdce.“
„To zní spíš jako popis jedu než osoby,“ vysoukala jsem ze sebe. Jeho vyznání mě šokovalo i potěšilo.
„Přesně tak.“
Všichni děláme chyby, někdy neodpustitelný, ale občas stojí za to dát druhou šanci.
Sama moc dobře víš, jak to na světě chodí. Ti, kteří vyrůstají v dobré a hlavně funkční rodině, mají mnohem větší šanci na úspěch.
Nemusíš se měnit, akorát potřebuješ najít někoho, kdo tě bude mít rád přesně takového, jaký jsi.
Napsat komentář