„Takže nevíš, jestli jsi byl za života muž, nebo žena.“
„Ne, a nechápu, proč by na tom záleželo. Lidi jsou neskutečně nudní. Á, tobě se něco kývá mezi nohama? Gratulujeme, takže dostaneš zbroj a budeš se ohánět mečem. Á, ty jsi ten druhý případ. Smůla – musíš buď rodit děti, nebo se stát jeptiškou.“
„Víš ty co? Myslím, že ses mi líbil víc, když jsi neměl sílu mluvit.“
„Takže jsem se ti líbil?“
„To jsem neřekla.“
„Přesně to jsi řekla.“
„Jak se může člověk s vašimi impozantními znalostmi ptát, jak se pere prádlo?“
Elias se chytil za kořen nosu a zhluboka se nadechl. „Milá slečno Ettingsová,“ řekl pomalu, „stojíte ve vikomtově zahradě jen ve spodním prádle a perete si šaty ve fontáně. Copak opravdu nechápete podivnost svého jednání?“
Nikdy nezapomenete tvář člověka, který byl vaší poslední nadějí.
Napsat komentář