I knihy měly srdce, sice trochu jiné než lidské, ale i to jejich se dalo zlomit. Elisabeth už to zažila. Byly to grimoáry, které se odmítaly otevřít, jejich hlasy utichly anebo jim vybledl inkoust a stékal po jejich stránkách jako slzy.
Nikdy nezapomenete tvář člověka, který byl vaší poslední nadějí.
Chci být milován pro své nejhorší já stejně jako pro své nejlepší.
Všichni děláme chyby, někdy neodpustitelný, ale občas stojí za to dát druhou šanci.
Napsat komentář