#letnictenishumbookem Protivníci

Na letošní léto jsme si s Humbook Teamem připravily zajímavý projekt #letnictenishumbookem. Jedna kniha našeho výběru nás bude doprovázet celé léto. Tou mou knihou se stali Protivníci od Marissy Meyer, druhý díl navazující na mé milované Renegáty. Nebudu lhát, rozporcovat si je tak, aby mi vystačili na celé léto, byl poměrně oříšek. Vždycky jsem musela samu sebe zastavit, abych nečetla dál.

Naším dalším úkolem bylo knihu co nejvíce „zničit“. Takže jsme měly používat lepíky (spousty lepíků), psát do knih a různě s nimi dál kreativně pracovat. Rovnou se přiznám k tomu, že mně psaní poznámek do knih nejde. Ruší mě to při čtení a vytrhává mě to z rytmu, takže poznámky se v mých knihách nenajdou.

Lepíky používám pravidelně, ale většinou si jen zaznamenám citáty, co mě zaujaly. Obvykle si neoznačuji vtipné scény, romantické scény a spousty dalších. Ze začátku mi tak v Protivnících trvalo zvyknout si lepíkovat všechno, co mě zaujalo. A že toho nakonec bylo požehnaně. Pokud by vás zajímalo, zdali nějak rozlišuji barvy lepíků, tak ne. Obvykle používám jednu barvu a tady, vzhledem k počtu použitých lepíků jsem vždy použila ty, co jsem měla a přesunula jsem se na další barvu.

Většinou do knih nijak permanentně nezasahuju, ale tady jsem si každý citát nebo poznámku vybarvila zvýrazňovačem. Musím říct, že některá místa jsou velmi přerůžovělá. A dalším způsobem, kterým jsem tentokrát do knihy zasáhla, bylo napsání několika citátů. Nakonec jsem stihla jen dva, protože mě v létě postihla celkem nepříjemná kreativní krize.

Jeden z nich se objevil už v prvním díle, ale byl znovu zmíněn i ve druhém a mně se hrozně líbí, takže jsem ho použila.

Druhý byl z trochu jiného soudku. Když jsem ho přečetla, hned mě napadlo, co s celým citátem chci provést. Myslím si, že pro hodně z nás je tohle přesně ten důvod, proč někam jdeme.

Celá knížka měla trochu filozofický podtext, který mi v určitém směru připomínal Orwellovu Farmu zvířat. Řešila se tam otázka dobra a zla, spravedlnosti a kdo má právo určovat pravidla společnosti. Velkým tématem byla moc a její možné zneužití. Spousta myšlenek a částí, které jsem si olepíkovala se dají aplikovat jak na naši minulost, tak současnost. V Protivnících se dají nalézt náznaky dnešní společnosti, a když se na ně člověk zaměří, tak z toho až mrazí.

Mám za to, že když bych knížku četla celou na jednou, tak jí nedocením tak, jako když jsem jí četla pomalu. Měla jsem čas si vždycky pořádně srovnat myšlenky a pořádně vstřebat to, co se tam řešilo. Dokonce mi tak ani nevadilo, že byla knížka pomalejší a táhlejší, než mám normálně ráda. Jak jsem to měla rozkouskované do malých částí, skoro mi to tak ani nepřišlo.

Protivníci se mnou navštívili řadu míst, překvapivě se nepronesla tak, jak jsem čekala. Dokonce i skončila v lepším stavu, než jsem předpokládala.

Kam všude mě kniha doprovodila a kde všude jsem v ní četla?

Na terasu, pěkně s ledovým čajem (ale jenom, když tam nebylo k padnutí).

Do vlaku (třeba cestou na výlet Chocerad, nebo do Kolína).

V kavárně (tohle zrovna je v Kolíně, pěkně s ciderem na osvěžení).

V jiné kavárně.. a ve spoustě dalších kaváren (kde jsem si nikdy nedala kafe, protože ho nepiju).

Cestou do práce.

Cestou z práce po druhé (to se vždycky četlo nejlépe).

Cestou někam (do neznámých dálek).

Na chatě.

Na stromě (tak trochu).

Na betonu i na trávě.

V tramvaji.

V tramvaji hodně krát. Jako důkaz mám několik mega křivých zvýraznění.

Doma (samozřejmě).

Na staveništi. Ehm. V Praze, myslím tím v Praze.

V parku (tohle zrovna je Karlák).

Ve frontě.

V metru.

Na poště (a že tam jsem si početla).

Cestou, necestou.

Polem, nepolem (v nepoli si bohužel Protivníci udělali výlet do takové louže, nelouže).

V lese (naštěstí bez jakéhokoliv komářího štípnutí).

Je pár míst, kam jsem si jí nevzala. Na výlet do Londýna (protože v kufru prostě nebylo místo) a na výlet do Bratislavy (protože tam jsem jela jenom s batohem a tam už tuplem nebylo místo). Nakonec to se mnou Protivníci všechno přežili, všechno prošli a krom malé koupele v louži i ve zdraví přežili.