Já to mám tak, že automaticky nečtu vše, co má nějakou nálepku (ať už je to LGBT, psychické poruchy nebo cokoliv jiného). Potřebuju, aby mě zaujal děj (takže vlastně anotace) a pokud to zvládne, s radostí si knihu přečtu a je mi jedno jestli je, nebo není *vložte si svou nálepku*. Chci totiž, aby mi knihy daly více, než jen hlavní postavu s určitou nálepkou, která tam je nastrčená kvůli tomu, že takové postavy teď knihy prodávají a k tomu podprůměrný děj. Chci číst takové knihy, které se dotknou všech bez ohledu na to, jestli jsou nebo nejsou hodné určité nálepky. Následující knihy takové jsou. Dokáží vás přimět cítit a jako bonus k tomu mají i hlavní postavy s nálepkou.
Knih s LGBT tématikou je teď na trhu spousta a nabízí tak spoustu možností. Ať už chcete s touto tématikou číst něco smutného, roztomilého, plného naděje, podle skutečných událostí, nebo cokoliv jiného, tak můžete.
Srdcerváči jsou asi tou nejroztomilejší záležitostí letošního roku. Komiks o dvou klucích, kteří se vzájemně potkávají a poznávají. Ale jde tam i o víc. Jde tam i o hledání své vlastní identity, o zkoumání vlastních citů a ukazuje, že srdci je jedno, jestli ten, kdo stojí naproti vám je kluk nebo holka.
Charlie je nervák a někdy až moc přemýšlivý kluk. Minulý rok pro něj nebyl dvakrát dobrý, ale aspoň už ho nikdo nešikanuje. Nick Nelson je zase veselý, měkkosrdcatý hráč ragby. O Charliem něco slyšel, ale nikdy neměl příležitost si s ním promluvit. Až do začátku ledna, kdy se Nick a Charlie potkají na jedné společné hodině. I když jsou povahově zcela odlišní, rychle se z nich stanou přátelé, ale mohlo by z toho být i něco víc?
Oba na konci zemřou se od Srdcerváčů dost liší (hlavně v počtu posmrkaných kapesníků po dočtení). Na druhou stranu ale také předává podobnou zprávu – žijte tak, jak chcete, tak abyste byli na konci spokojení. Je to knížka, která vám v průběhu čtení otevře oči a přiměje vás přemýšlet.
Když Mateovi zazvoní těsně po půlnoci telefon a dozví se, že tento den bude jeho poslední, najednou neví, co dělat. Rufusovi zazvoní telefon se stejnou zprávou, právě když se pere s novým klukem své expřítelkyně. Rufus už ztratil celou svou rodinu, a tak ví, jak to s telefonáty chodí. Ale ani tak to není snazší. Kluci se neznají, ale rozsudek smrti je svede dohromady. A tak se společně vydávají na své poslední dobrodružství…
Všechno je v pohodě je knížka, ve které se asi každý z nás dokáže najít. Každý z nás byl někdy smutný, bez naděje a chtěl se jenom zachumlat pod peřinu s čajem a knihou. Všechno je v pohodě je kniha o smutku a o vyrovnávání se s ním. O tom, jak se věci mění a o tom, co znamenají každodenní maličkosti. O tom, co znamená štěstí a kde se dá najít.
Od té doby, co Marina nechala celý svůj život za sebou, s nikým ze své minulosti nemluvila. Dokonce ani její nejlepší kamarádka Mabel neví pravdu o tom, co se během několika posledních týdnů stalo. Ale přestože je na univerzitě v New Yorku, tisíce kilometrů od domova, stále nemůže zapomenout na svůj domov a tragédii, před kterou se snažila utéct. Teď zůstává Marin v celém kampusu sama. Brzy přijede na návštěvu Mabel a Marin se bude muset vypořádat se vším, čím se tak dlouho trápila.
Mně osobně to vždycky táhlo nejvíce právě ke knihám, co se zabývají těmito problémy. Hrozně ráda sleduju, jak se rozdílné postavy potýkají s určitými problémy a jak je překonávají. Je mi vlastně jedno, čím trpí, zajímá mě jejich postoj, myšlenkové procesy a schopnost vyrovnat se s tím, co jim nadělil život.
Eliza a její nestvůry pro mě byla kniha, od které jsem nic neočekávala a dala mi toho tolik. S Elizou se asi většina z nás dokáže aspoň částečně ztotožnit. Je to holka, která má problémy se seznámit s novými lidmi a preferuje psaní přes internet. Píše a kreslí, protože se tím vyrovnává s pocity. Ukazuje, že deprese nejsou nic, co by vás mělo vyčlenit ze společnosti a že požádání o pomoc nic nestojí.
Eliza je stydlivá a trochu divná holka, ale na internetu se z ní stává anonymní tvůrkyně populárního komiksu Nestvůrné moře. Vůbec si neumí představit, že by se jí ve skutečném světě mohlo líbit tolik jako ve virtuálním. Tedy do chvíle, než do školy nastoupí fanoušek její tvorby Wallace. Rozumí si a Eliza začne přemýšlet, jestli by život offline nestál za zkoušku. Jenže pak vyjde její identita najevo a všechno, co vybudovala, se začne rozpadat.
V Temném a osamělém prokletí jsem se poprvé setkala s obrnou a následky, které tato nemoc zanechala. Hlavní hrdinka kulhá, ale vy jako čtenáři (a později ani ona sama) to nepovažujete za něco špatného, či chybného. Je to součást její osobnosti, se kterou bojovala, přijala ji a nakonec vyhrála.
Princ Rhen se vždy těšil, až převezme vládu. Jenže to bylo ještě předtím, než ho proklela zlá čarodějka. Předtím, než se proměnil v odpornou krvelačnou zrůdu. Pro Harper život nikdy nenachystal nic dobrého. A když se jednoho večera pokusím pomoci neznámé dívce na ulici ve Washingtonu, je přenesena do zakleté říše prince Rhena. Monstrum? Princ? Harper netuší, co si myslet. Když však začne prince poznávat, vypadá to, že prokletí by mohlo být zlomeno. Ale zlo se nevzdává!
Noc, kdy padaly hvězdy je kniha psaná českou autorkou a přivádí nás i do typicky českého prostředí. Hlavní hrdinka ale řeší problémy, které se jako typické rozhodně nazvat nedají. Ocitáme se v hlavě dívky, která to v životě neměla lehké a teď hledá místo, kam patří. Bojuje sama se sebou a svými pocity a vy máte pocit, že bojujete i vy s ní.
Diana se po dvouměsíčním pobytu v sanatoriu vrací na rodinný ranč. Má ale dojem, že tam nikoho nepoznává. A nepoznává ani sama sebe. Jak se má vyrovnat s tím, že o všechno přišla? Dokáže ještě někdy milovat? Adeptů je hned několik. Libor, kterého táta přijal na výpomoc, tajemný Fantom, který jí píše na Facebooku. Anebo brigádník Matt, v jehož očích se asi utopí… Diana se musí postavit strachu, že nemůže nikomu věřit. Může ale důvěřovat sama sobě?
V poslední době je otázka etnicity v knihách (a vlastně kdekoliv) velkým tématem. Zatímco většina vyhledává knihy s Afroameričany, mě osobně to táhne ke knihám s postavami z Asie. Díky takovýmto knihám jsem se seznámila s řadou rozdílných kultur, které by se mi jinak vyhnuly, a za to jsem jim vděčná.
Ke knize Slunce je také hvězda jsem se dostala až po zhlédnutí filmu, kdy mě zaujal střet černošské a asijské (a americké) kultury. Máme možnost nahlédnout i do myšlenek člověka, kterého mají deportovat z jediného domova, který zná. To je něco, co se v YA literatuře nevídá.
Natasha je dívka, která věří ve vědu a fakta. Rozhodně ne na osud! Nebo na sny, které se nikdy nesplní. A už vůbec není ten typ holky, která se na rušné ulici v New Yorku potká s klukem a hned se do něj bláznivě zamiluje. Zvlášť když její rodině zbývá dvanáct hodin do deportace ze Spojených států. Ani Daniel nebyl nikdy snílek, ale když Natashu potká, zapomene úplně na všechno. Cosi v ní ho přimělo věřit, že jim osud nachystal něco opravdu zvláštního.
Náhled do korejské kultury mi poprvé nabídla kniha Všem klukům, které jsem milovala. Dělá to neskutečně nenuceným způsobem a vy po přečtení budete chtít ochutnat ten korejský jogurt, který Peter přivezl Laře, a budete hledat, kde ho v Čechách najít. Krom toho všeho je to absolutně nejroztomilejší YA kniha, kterou jsem kdy četla.
Lara Jean si schovává milostné dopisy v krabici na klobouky, kterou dostala od své matky. Ale nejsou to dopisy, které by někdo napsal jí. Napsala je ona. Každému klukovi, do kterého se kdy zamilovala. Když je psala, dovedla otevřít své srdce a říct věci, co by nikdy v životě nedokázala nahlas vyslovit. Protože tyhle dopisy jsou jen pro její oči. Dokud je však jednoho dne někdo nerozešle a Lařin milostný život se pak trochu vymkne kontrole.
Opak věčnosti je hrozně zvláštní kniha, je to takový mix všeho. Pokud hledáte trochu nadpřirozena, máte ho tam. Reprezentace psychických problémů? Je tam. Reprezentace Afroameričanů? Potřetí ano. A nic mi nepřišlo, jako by mi to tam někdo nutil jen na efekt, právě naopak.
Když se Jack a Kate potkají na party, je z toho láska na první pohled. A tak spolu žijí šťastně až navěky… ale jen málem. Protože Kate zemře. Tím ale jejich příběh nekončí. Kateina smrt totiž přenese Jacka zpět do chvíle, kdy se poprvé setkali. Dívka jeho snů je zpět, živá a zdravá. Zato Jack o svém psychickém zdraví pochybuje. Jestli ale existuje šance, že by mohl Kateině smrti zabránit, rozhodně se jí nevzdá a uvěří i na cestování časem…
Jsou tu i knihy, které nejde nějak dobře charakterizovat. Zabývají se každá něčím jiným, ale zároveň poukazují na témata, kterým se ostatní vyhýbají. Jsou to témata, která jsou ale důležitá a mělo by se o nich více mluvit.
Hate list je jednou z těch knih, co bychom si asi měli přečíst všichni. Zobrazuje situaci, která nám v Česku (naštěstí) není příliš blízká, ale Ameriku sužuje čím dál tím více. Ukazuje ji i z trochu jiné strany. Ve výsledku to ale není kniha o střílení na střední škole, ale je to příběh hlavní hrdinky a její cesta.
Před pěti měsíci střílel Valeriin přítel Nick na spolužáky v kantýně. Valerie se ho pokusila zastavit a jeden život tak zachránila, ale kvůli seznamu, který pomáhala sepsat, je podezřelá ze spoluúčasti. Byla na něm jména lidí, které oba nenáviděli. Pro ni to byla jen slova, pro něj však cíle k odstranění. Po létě stráveném v ústraní se teď Val vrací do školy. Musí se vypořádat nejen s Nickovou smrtí, ale především s důsledky toho, co udělal…
Zpověď je speciální knihou, protože z první zkušenosti zobrazuje, jak to v Čechách probíhá v dětských domovech. A nejen tam. Autorka nás provází svým nelehkým životem s matkou narkomankou a následným bojem o směr své budoucnosti.
Tato zpověď byla napsána z touhy změnit svět k lepšímu. Pokusit se alespoň trochu přispět k tomu, aby třeba i jen pár dětí bylo šťastnějších. Sama autorka prožila své dětství nejprve s matkou narkomankou a poté se ocitla v dětském domově. Ale tahle kniha není jen o tom, jak to mají opuštěné děti těžké, je také o naději a o tom, že když víte, co chcete, můžou se vám sny splnit, protože Veronika si své sny plní.
Láska je jen pro blázny. Jako jsem já. je nekonvenční knihou v tom, že se nebojí ukázat, co s vámi dělají drogy a alkohol. V některých směrech je to mnohem reálnější obraz teenagerů, než řada dalších YA knih a o to hlouběji vás právě tahle zasáhne. Je drsná, surová, ale reálná a i tak váš dokáže pohladit na duši.
Pokud je váš život jedna velká katastrofa – optimisticky řečeno – může realita vypadat třeba takto: s hlavou plnou myšlenek na svůj zoufalý život to na všech frontách přeženete. Vypravíte se na koncert kapely, kterou vlastně nesnášíte, a probudíte se vedle jejího zpěváka, kterého považujete za totálního pitomce. Nepamatujete si, jak jste se tam dostali a k čemu vlastně došlo. Přesně v téhle situaci je teď Viki. Sakra! Jak z téhle prekérky ven?
Pusť si koledy, uvař si kakajíčko a pojď se s námi naladit na Vánoce! Máme pro tebe dávku skvělého adventního čtení, ale než ti ho budeme moct doporučit přímo na míru, musíš nám o svém prožívání Vánoc povědět trochu víc… Naplánuj si Vánoce, a my ti řekneme, co si máš přečíst Pusť si koledy, uvař […]
Nejočekávanější merenda roku je tady, protože tradičně v říjnu vychází nejvíc knížek (ehm, skoro 30) a jsou mezi nimi samé pecky 😍 Konečně se dočkáme nového HumbookTipu, knižního adventního kalendáře nebo třeba nové knihy Leigh Bardugo.
Frances je pilná studentka a nic jí nesmí stát v cestě na vysněnou univerzitu. Ani přátelé, vina nebo tajemství – dokonce ani to, kým ve skutečnosti je. Pak ale díky jednomu podcastu potká Aleda a poprvé v životě se nebojí být sama sebou. Když se důvěra mezi nimi rozpadne, Frances se najednou potácí mezi tím, […]
