Jasně, můžeme se stýkat potají, šeptat si tu a tam něco ve tmě, ale proč musí o všem vždycky rozhodovat jen kluci? Co já vím, tak máme všichni srdce. Všichni máme mozky. Jak to vidím já, je mezi námi jen pár rozdílů a většina můžu, zdá se, stejně myslí právě onou partií.
Nikdy nezapomenete tvář člověka, který byl vaší poslední nadějí.
Chci být milován pro své nejhorší já stejně jako pro své nejlepší.
Všichni děláme chyby, někdy neodpustitelný, ale občas stojí za to dát druhou šanci.
Napsat komentář