Příběhy mají svou pravdu, i když nemusí být jediná.
Nikdy se nepleť mezi čtenáře a jeho knihu.
Víloš si na hlavě upraví ten směšný klobouček.
„Vypadám jako hlupák. Je moc upnutá. Jak mám v tomhle bojovat?“
„Nevím, sexy?“
Naděje znamená, že lpíš na věcech, které už se nikdy znovu nevrátí, a tak pomaličku krvácíš, až nezbyde vůbec nic.
Tajemství je možná jen uhlazenější výraz pro lež.
S tebou je to jako na horský dráze. Jsem připoutanej. Nemám ponětí, kam jedeš, ale rozhodně chci jet s tebou.
Věřím, že ty nejtišší chvíle jsou ty nejhlasitější. Tvoje mlčení mi říká víc než tisíc slov.
„Jako slané preclíky ve sladké čokoládě? Fuj!“
„Neříkej to moc nahlas, nebo tě uslyší, začnou bojkotovat svou výrobu a já pak přijdu o půlku životního štěstí!“
Jen to, že jsem zticha, ještě neznamená, že jsem namyšlená. Možná jenom chci být sama. Možná nejsem dobrá v konverzaci.
