Slova nás spojila, i když nás držela od sebe dál.
Máme v sobě velikost. Veliké životy, veliké dějiny. Proč se spokojit s něčím míň? Proč se vydávat na praktickou, obyčejnou cestu? Rodíme se, abychom snili a tvořili věci, o kterých sníme.
„Je pravda, že jste křičel na profesorku Umbridgeovou?“
„Ano,“ přiznal Harry.
„Nazval jste ji lhářkou?“
„Ano.“
„Tvrdil jste jí, že Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit, se vrátil?“
„Ano.“
Profesorka McGonagallová se posadila za stůl a pozorně se na Harryho zadívala. Pak znovu promluvila. „Vezměte si sušenku, Pottere.“
Nežádám tě, abys mě takhle miloval vždycky, ale prosím tě, aby sis to pamatoval. Někde uvnitř budu vždycky taková, jaká jsem dnes večer.
Člověk se někdy dostane do fáze, kdy už to bolí tolik, že udělá cokoli, aby se té bolesti zbavil. I když to znamená, že přitom zraní někoho jiného.
Není všechno černé, nebo bílé, dobré, nebo zlé. Lidské činy… jejich motivy… to je šedá zóna.
Vol slova moudře, dokonce i slova, která si myslíš, protože se stanou semínky a ze semínek vyklíčí budoucnost.
Být nejlepší znamená, že už nemůžete stoupat výš, že už můžete jen padat.
Dobrý přítel je jako čtyřlístek – těžko se hledá a přináší štěstí.
To není z mojí hlavy – stálo to na jednom tričku v duty free shopu.
