Víc než hříchu jsem se vždycky obávala těch, kteří nenávidí hříšníky.
„Je čas žít, Cilko,“ řekl. „Beze strachu, s nadějí na budoucnost.“
„To je báseň?“ zeptala se a skrz slzy se usmála.
„Je to začátek zázraku.“
Morrigan se nezamlouval Klub vysoce ctižádostivých mladých lidí pro určování cílů a jejich dosahování, který se scházel každé pondělí, úterý, středu a čtvrtek večer a v neděli na celý den. Pomyslela si, že spíš by se mohla dát k Bezvýhradně anonymním introvertům, od kterých si slibovala, že žádné schůze ani shromáždění mít nebudou.
V tomhle světě musíme spoléhat na ženské zbraně, ať už je to bystrá mysl, ostré lokty, lsti anebo slzy.
Nemusíte být zamilovaní, abyste napsali píseň o lásce, a stejně tak nemusíte někoho nenávidět, abyste napsali píseň o nenávisti.
Kdo jste, že můžete říct, že být dámou není také svým způsobem válka?
Sebevražda. Zřejmě se někdy pozdě v noci probudil a rozhodl se skočit ze sedmého patra. Pravda, nejdřív si to zkomplikoval tím, že si vrazil nůž do zad, což se mi zdá být přehnané.
Myslíte si, že protože jsem chudá, bezvýznamná, ošklivá a malá, jsem taky bez duše a bez srdce? Tak to se mýlíte! – mám právě tolik duše jako vy – a právě tolik srdce!
Za šedesát sedm minut se rozejdu s přítelem.
Nemůžu to udělat teď hned, i když ho mám vedle sebe, protože sedíme ve vlaku ploužícím se kolem neutěšeného průmyslového areálu někde v Midlands a do příjezdu na nádraží Londýn Euston nám zbývá ještě dobrá hodina. K tomu musím přičíst ještě zhruba dvě minuty, než si posbíráme zavazadla a vystoupíme z vlaku do nádražní haly. Dalších pět minut budu potřebovat, abych sebrala odvahu a vysoukala ze sebe, co chci říct. V součtu: šedesát sedm minut.
Jakmile se člověk jednou stane vítězem, musí jím zůstat, protože to od něj všichni očekávají.
