Víra bez činu není vůbec žádná víra. A láska bez oběti není vůbec žádná láska.
Já: Prosím, Nebelvír… Prosím, zařaď mě do Nebelvíru.
Moudrý klobouk: Vzpamatuj se, táhne ti na třicet…
Jména mají velkou moc. Jsou součástí toho, kým jsme. A ačkoliv si můžeme říkat jakkoliv, naše původní jména jsou nám vždycky dána. Musíme být nejdřív někdo, a teprve pak se můžeme stát někým jiným.
Mors irrumat omnia. Smrt vyjebe s námi všemi.
O to v životě jde. Žijem, milujem a víme, že to celý může zítra pominout. Proto je všecko daleko vzácnější.
Jsem prokletá! Kdybych políbila žabího prince, promění se v ještě ošklivější ropuchu.
Všichni ostatní někdy odstrkujeme, jenom abychom viděli, že nás jistí.
Ulehnu, usnu a probudím se, neboť síly zla na mne nemohou.
V této noci a v této chvíli, voláme starodávné síly.
Ochraň nás ve svitu měsíce od moci zlé nočnice.
Zdá se mi, jako by někdo převrhl nebe a vylil všechny hvězdy do údolí pod námi.
Dívali se okny na scenerii města za sebou.
„Je krásné,“ vydechla Dany.
Dam přikývnul. „Jen v nesprávných rukou.“
