Když máme rádi knihy, tak nás také mají rády. A stejně jako si my děláme poznámky na jejich stránkách, tak i ony poznamenávají nás.
Snažili jsme se ze dna oceánu dosáhnout na nebe. Došlo mi, že když se navzájem podržíme, třeba se k němu dostaneme blíž.
„A co bys teď dělala, kdybys měla na vybranou?“ vyzvídala a já jsem nemusela dlouho přemýšlet.
„Seděla bych ve svém křesle a četla bych si,“ řekla jsem.
Myslíš, že pohádky jsou jenom pro holky? Dám ti jednu radu – podívej se, kdo je vlastně napsal. Určitě zjistíš, že to většinou byli muži. Tohle je ryze mužský sen – láska na první pohled: Jediný tanec, během kterého poznáš, že je to ta pravá; její zpěv, linoucí se z nějaké věže, jediný pohled na její spící tvář. Hned budeš vědět, že tohle je ta dívka, po které jsi vždycky toužil. Jo, holky čekají na prince, ale kluci taky hledají své princezny. A nechtějí žádné dlouhé rozhodování. Chtějí si hned být jistí.
Rande naslepo č. 3: vybírá Charlie
Party ošklivých svetrů
18:30
(A ano – musíš si na sebe vzít ošklivej svetr)
Absence bolesti není to samé jako přítomnost štěstí.
Velký Sherlock Holmes se ptá na můj názor? Ale já pro něj žádný neměla. Byla jsem totiž jen dívka s omezenou mozkovou kapacitou.
Temnota. Rozlehlý prostor, pustý a neznámý. Hvězdy jako studené tečky světla na sametovém pozadí, ostré a zbytečné.
Rande naslepo č. 3: vybírá Charlie
Party ošklivých svetrů
18:30
(A ano – musíš si na sebe vzít ošklivej svetr)
Na světě je to už tak spravedlivě, nestranně a ušlechtile zařízeno, že ačkoli přenosnost se pojí s chorobami a smutkem, neexistuje na světě nic tak neodolatelně nakažlivého jako smích a dobrá nálada.
