I knihy měly srdce, sice trochu jiné než lidské, ale i to jejich se dalo zlomit. Elisabeth už to zažila. Byly to grimoáry, které se odmítaly otevřít, jejich hlasy utichly anebo jim vybledl inkoust a stékal po jejich stránkách jako slzy.
Čekal jsem na tebe dlouho, Alino. Ty a já změníme svět.
Čelit realitě bez sarkasmu je asi jako pracovat s kyselinou bez ochranných rukavic.
Připravená na spaní?
Jsem připravená od chvíle, co jsem se ráno vzbudila.
Když mám vystupovat před lidma, říkám si, že je to jenom pět minut mého života. Nebo deset, dvacet, nebo kolik to vlastně je. Ale nakonec pět minut nic neznamená, ne? Stačí to vydržet a brzo bude po všem.
Vzdálenost mezi opravdovými přáteli nic neznamená, když jejich přátelství přežívá v jejich srdcích.
Zrcadlo, zrcadlo, ty vidíš všude, řekni mi, kdo z lidí mou zkázou bude?
Bral tě stejně, jako ty bereš cesty. Tebe děsí, kam vedou, ale miluješ je za to.
Tvůj život se kroutí jako had, ale ať už se otočí, kolikrát chce, stejně vždycky skončíš tam, kam patříš. Vedle mě.
Přestože jsem ji nesnášel, věděl jsem, že je má nenávist absolutně nespravedlivá. Taky jsem věděl, že doopravdy nesnáším jenom sebe. A až bude mrtvá, budu nás oba nenávidět ještě víc.
