Mluví jako mistr Yoda pod vlivem koření, pomyslel si Reath. Což byla buď velmi dobrá zpráva, nebo opravdu hodně špatná.
Asi to všechno záleží na tom, jak se v životě rozhodneš, ale lidi si nevybíráš, ty do života asi dostaneš. A je pak na tobě, jestli je necháš jít, anebo zůstanou.
Jsi moje srdce. Můj refrén. Budu s tebou zpívat do konce svých dní. Budu s tebou zpívat, dokud se moje kosti neobrátí v prach.
Ale na Halloween se převlíknu za strom a ty půjdeš za lenochoda. Budu tě nosit kolem krku a ty mi budeš ožírat listí.
Žijeme na modré planetě, která krouží kolem ohnivé koule, která leží vedle měsíce, který dovede pohybovat oceány. Jestli je tohle pravda, proč by nemělo být možné cestovat časem?
Každý si z příběhů odnáší jiná ponaučení. Tady mě jedno napadá. Mít srdce je strašné, ale nemít žádné je ještě horší.
„Nezbláznili jsme se? Není to nepraktické?“
„A není to jedno? Teď je přesně ten správný čas naprosto ukázkově selhat. Máme před sebou celý život, abychom to zkoušeli znovu a znovu.“
Jakmile jsem uviděl tvůj výraz, upřímně jsem se vyděsil, že popadneš ten hřeben, co jsem nechal u zrcadla, a použiješ ho podobně jako John Wick.
Miluju tě tak strašně moc, že kdybych si během závodů zlomil nohu, vstanu a jízdu dokončím, pro tebe, abys dostala to, co jsi vždycky chtěla.
Před zraky všech ‚miluji tě‘ světa jej políbím.
