Protože jsem asi nechtěla být v bezpečí. Chtěla jsem být nebezpečná, najít svou moc a vepsat ji do světa.
Myslím, že život je o tom, naučit se tančit, i když nehnutě sedíš.
Je to vážně tak hrozné, nasadit santovskou čepici na seschlou dýni? Udělala jsem to tak jako tak a pak jsem na sebe natáhla elfí overal.
Když se o vás ví, že máte nějakou duševní poruchu, většina lidí chce buď dělat, že o tom neví, anebo pro ně naopak jste divní, děsiví nebo prostě zajímaví. Hrozně málo lidí umí trefit zlatou střední cestu.
Bez příběhů jsme jen opuštěné ostrovy.
Kdysi jsme byli z dvou odlišných světů: populární kluk a šprtka. Pořád jsme z dvou odlišných světů: dcera policajta a syn zločince.
Tak se rozhodni, Reide. Nemůžeš mě napínat donekonečna a jednu minutu být celej žhavej a další jako kus ledu. Chceš mě milovat, nebo mě chceš zabít?
To poslední, s čím jsem tedy počítala, byla omluva. Ba co víc – pozvání na večeři s Jayem Levinem, zosobněným prototypem bad boye. To mi k němu sedělo asi tolik jako tylová sukýnka k Siriusi Blackovi.
Nech pocity přicházet a odcházet jako příliv a odliv. Neutopíš se, slibuju.
Pokud je posláním každé slušné ženy, aby zaujala své náležité místo ve společnosti (manžel a dům, plus lekce mluveného projevu a piana v salonku), pak si tato konkrétní dospívající žena přeje zůstat neslušná.
