Zjištění, že někoho milujete, se vlastně podobá spálení od slunce – nejste si jistí, kdy přesně k němu došlo, víte jen, že jste se paprskům vystavili na příliš dlouhou dobu.
Když jsme poprvé zapnuli umělou inteligenci, rozhlédla se kolem sebe a okamžitě spáchala sebevraždu.
Hear my voice
From the rubble of my soul
Remains one last song
Zkušenost mě ale donutila dojít k závěru, že jakmile je na blízku pěkná dáma, stávají se z mužů troubové.
Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek.
Někdy si představuju písničky jako lidi. Zachycují totiž lidskou duši svým vlastním způsobem, a proto má každý svůj vlastní song.
„Bojíš se snad?“
„To zrovna ne,“ koktá a uši mu zrudnou. „Jen bych se cítil trochu jistěji, kdyby tady se mnou někdo byl.“
„No, prý tu straší, takže tu s tebou občas i někdo bude. Ačkoliv asi ne tak, jak by sis představoval.“
Ty jsi mi sice dal můj první polibek, ale musím ještě vyzkoušet i ostatní. Jak jinak bych věděla, jestli někde nejsou ještě sladší, než se úplně rozhodnu, jestli jich chci víc od tebe?
„Ty seš prostě jiná, Zorie Everhartová.“
„Ne, jsem prostě jenom svá.“
„Nikam nepatřím.“
„Takových, co nikam nepatří, je spousta. A nikam je pořád někam.“
