Prázdný sál obývali duchové knih. Jejich vůně už dávno vyprchala, ale i po letech se mezi holými zdmi šepotavě rozléhala ozvěna jejich příběhů.
Nikdy nezapomenete tvář člověka, který byl vaší poslední nadějí.
Chci být milován pro své nejhorší já stejně jako pro své nejlepší.
Všichni děláme chyby, někdy neodpustitelný, ale občas stojí za to dát druhou šanci.
Napsat komentář