Feel good knihy

Začíná zima, období, kdy se ráda zachumlám pod deku s čajem a knihou. Na nohou tlusté ponožky, v pozadí mi hoří skořicovo-jablečná svíčka a hraje mi nějaká akustická muzika. Ideální stav, při kterém mi nic nechybí. V takové chvíli vždy ráda sahám po knížkách, u kterých vím, že mi po dočtení poslední stránky bude vždycky o trochu lépe, než když jsem začala na té první.

Tohle je seznam, na kterém nemůže chybět Harry Potter. Série, kterou můžu kdykoliv, kdekoliv. Při čtení se vždy vracím do dětství a mám chuť si stěžovat, že jsem stále nedostala dopis. Miluju stále znovu a znovu sledovat, jak Harry dospívá, jak se mění. A nejenom Harry, i všichni ostatní. A když mi k tomu v pozadí hraje maraton filmů? Jsem v nebi.

Otka není typickou „feel good“ knihou. Příběh jako takový od toho má celkem daleko. Ale pointa, zakončení, myšlenka, kterou nakonec předává, taková je. Já jsem Otku poprvé přečetla letos a už jsem ji četla dvakrát. Konec mi pokaždé dokázal zvednout náladu, dodat trochu odvahy a dokonce i sebevědomí.

Kasie West je naprosto typickým příkladem autorky píšící „feel good“ knihy. Jsou roztomilé, čtivé, sladké, milé. Většinou to jsou knižní jednohubky, které přečtete na jedno posezení, protože se nemůžete odtrhnout. Po tvém boku je kniha se zimním tématem, co jenom nabádá k tomu, abyste se zachumlali pod deku a začetli se do příběhu, po kterém se budete usmívat.

Další podobnou autorkou je Morgan Matson. Její knížky jsou delší a všechno je trochu více propracovanější než u Kasie, ale stejně tak čtivé. Amy a Roger vás vezmou na cestu po Americe, po které budete mít nutkání vydat se na ta samá místa, zažít podobná dobrodružství a bavit se ještě víc jak oni.

Na seznamu s „feel good“ knihami nemůže chybět ani Všem klukům, které jsem milovala. Knížka je plná dortů, sušenek, korejských jogurtů (i když to si možná pletu s filmem) a scén, které vás rozesmějí. Občas, když mám špatnou náladu, tak nakouknu dovnitř a přečtu si pár scén. Netřeba říkat, že pak mi je hned o něco lépe.

Jestli někam můžu nacpat Marissu, tak to udělám. Hvězdy nad hlavou jsem vybrala schválně, protože to je dodatek k jedné z mých nejoblíbenějších sérií. Je to návrat domů, návrat k oblíbeným postavám a k jejich osudům. Je to taková zlatá tečka na závěr (obzvlášť ta jedna určitá povídka), která vás potěší, utěší a naláká na rereading.