Estelle Maskame: DIMILY je stoprocentně fiktivní

Estelle Maskame pochází ze Skotska a s psaním začala už ve třinácti letech. V šestnácti dokončila svou první trilogii s názvem DIMILY (Did I Mention I Love You). Tu pak o rok později koupilo nakladatelství Black & White. Kolem Estelle se velmi rychle vytvořila obrovská fanouškovská základna, nejen proto, že svou tvorbu publikovala na Wattpadu, ale také proto, že je velmi aktivní na sociálních sítích. Její trilogie se i díky tomu stala obrovských hitem po celém světě ještě před vydáním v knižní podobě. My jsme se Estelle zeptali na pár věcí.

Jak jsi vůbec začala s psaním? Bylo to něco, o čem jsi vždy snila, nebo sis jednoho dne sedla k počítači a prostě začala?

Psaní jsem milovala už od malička. Stejně jako řada ostatních jsem se s ním poprvé setkala už v první třídě, když mi bylo asi šest. Ve volných chvílích jsem vysedávala u našeho rodinného počítače a psala příběhy, a když jsem vyrostla, začala jsem přemýšlet, že bych se tím mohla i živit. Takže jsem to začala pak brát mnohem víc vážně a intenzivně se tomu věnovat.

Když jsi začala psát první část série DIMILY, věděla jsi, jak se bude příběh vyvíjet a jak nakonec skončí?

Příběh jsem si vůbec nenaplánovala, takže jsem neměla ani ponětí, jak nakonec dopadne. Dokonce jsem netušila, že to bude série, původně byla v plánu jen jedna kniha! Takže příběh i postavy jsem postupně rozvíjela až během psaní.

Proč Wattpad? Proč jsi pro své příběhy zvolila právě tuto platformu? Rozhodla by ses dnes stejně? A myslíš, že by se tvá série dočkala vydání, kdybys nejdřív neprorazila online?

Wattpad je momentálně největší platforma pro psaní, která existuje, takže jsem si řekla, že prostě nemám co ztratit, když to tam zkusím. Naštěstí to byl nejlepší nápad, který jsem kdy měla, protože právě díky své popularitě na Wattpadu se mi nakonec podařilo podepsat smlouvu s nakladatelstvím. Takže ano, určitě bych se dnes rozhodla stejně.

Kterou ze zahraničních obálek své série máš nejradši a proč?

Spousta zahraničních obálek vychází ze stejného stylu jako original, který se mi opravdu líbí, takže je skvělé vidět různé variance. Z nich mám nejradši asi polské a české obálky.

Jaké to je stát se slavnou autorkou v tak mladém věku? Jaký pozitivní a negativní dopad to mělo na tvůj život?

Ze začátku toho bylo na mě trochu moc. Najednou jsem měla deadliny, řadu povinností s propagací knih, akce, na kterých jsem nesměla chybět. Ale opravdu mě to bavilo. Můj osobní život je pořád docela normální a od toho pracovního ho mám jasně oddělený. Jsem vážně moc vděčná za to, že se můžu psaním živit, cestovat po Evropě a potkávat své oddané fanoušky. Na druhou stranu to přináší i zvýšený tlak a stres.

Kde jsi vzala inspiraci pro sérii DIMILY? A promítla jsi do ní něco z vlastní zkušenosti?

DIMILY je stoprocentně fiktivní. Uvažovala jsem o důvodech, proč by spolu dva teenageři nemohli být, a v té chvíli jsem začala přemýšlet o tom, jaké by to bylo, kdyby se do sebe zamilovali nevlastní sestra a bratr. Ten nápad mě zaujal a chtěla jsem ho rozvinout.

Proč ses rozhodla napsat Just Don’t Mention It, bonusový díl k DIMILY vyprávěný z pohledu Tylera? Brzy vyjde i česky, tak nám prozraď, na co se můžeme těšit.

Měla jsem pocit, že si Tyler zaslouží odvyprávět svůj příběh. Cítila jsem, že potřebuju svým čtenářům nabídnout vhled do jeho minulosti tak, aby pochopili jeho problémy. Je to asi má nejoblíbenější kniha, kterou jsem napsala. Je sice srdcervoucí, ale ten příběh pro mě dost znamená.

Kdyby se DIMILY dočkalo filmové adaptace, kdo by hrál Eden a Tylera?

Jako Eden jsem si vždycky představovala Selenu Gomez a Tylera by hrál Drew Roy.

Máš ráda knížky s happyendem, nebo si užíváš spíš otevřené konce?

Obojí. Někdy si ráda přečtu, jak žili šťastně až do smrti, ale baví mě i otevřené konce, protože jsou realistické. Ve skutečném životě totiž většina lidí nezažije šťastný konec, takže se mi líbí, když se to promítne i do knih.

Co ještě chystáš? Řekni nám víc o svých dalších projektech?

Momentálně pracuji na své už šesté knize. Je to young adult contemporary a mám z ní velkou radost. Dost mě baví ji psát, ale víc zatím prozradit nemůžu.