Po pražských ulicích chodím jedině se sluchátky v uších – pravděpodobně mi zrovna hraje Aurora, The Lonely Island nebo The Paper Kites – zabalená v zemitých barvách a s vlasy v obličeji hledám zeleň mezi betonem. V hlavě si mezitím opakuju, co musím udělat, co je potřeba do práce, do školy, a všechno to stejně vždycky přehluší vtíravé myšlenky na nejnovější vývoj postav v knížce, co zrovna čtu. Největší radost mi pak udělá, když si můžu ty sluchátka vyndat a opustit zmatek v hlavě při setkání s některým z mých lidí. 🧡