Navždycky je plné nejrůznějších narážek na pop-kulturu a zdá se tak, že je ta inspirace celkem jasná. Ale co se k tomu dá říct ještě víc? Do seriálu #autorskáinspirace se zapojuje i Ola alias Nofreeusernames a tady jsou její tři historky ze zákulisí knihy.
„Jednorožci jsou pasé, lama je nový jednorožec.“ Teď už se na mě šklebil bez ostychu a ty dolíčky mě fakt rozptylovaly. A pak mi došlo, co říká…
„Cože?“ Musela jsem vypadat jako naprostý idiot, ale můj mozek nebyl schopný vstřebat, že se mnou Liam řeší lamy. Cože?
Tohle byla úplně první kapitola, kterou jsem napsala. Byl říjen, chvilku po čtvrtém HumbookFestu a já jsem si chtěla zkusit, jestli to dokážu, jestli dokážu napsat víc než jen storku, jestli ze sebe dostanu celou kapitolu. Povedlo se. 11. kapitola si pak v šuplíku odpočinula do Vánoc (ve skutečnosti odpočívala na Dropboxu ve složce Čokoláda, ale šuplík zní líp), kdy jsem k ní připsala těch 35 dalších. Ale vás určitě zajímají ty lamy, co? Prolistujte si knížku Miluju lamy a pochopíte. Když si ji holky z práce objednaly do kanclu na focení na sítě Egmontu, dostala se mi tady ta třicetistránková třpytivá apokalypsa do ruky a očividně mě to poznamenalo na celý život. Jóóó, zlatí jednorožci. #sorrynotsorry muselo to tam být. Je to totiž ten okamžik, kdy si o jedné z postav řeknete, že asi není úplný kretén, když věnuje čas debatám o lamách se svojí pětiletou sestrou.
„Škoda že nám Peña zakázal nasírací umění,“ povzdychla jsem si zklamaně.
„Cože nám zakázal?“ Liam ty schody ještě úplně nevydýchal, a tak to z něj vyšlo spíš jako syčení.
„Nasírací umění. To je, když třeba nějaký umělec vezme plechovku modré barvy a natře jí celý obraz. Pak tomu dá nějaký tajemný název, který často jen doslova popisuje to, co namaloval, a prodá to za hromadu peněz.“ Liam zjevně stále nechápal, a tak jsem se rozhlédla a ukázala na jeden z obrazů, který visel kousek od nás. Byl na něm namalovaný trojúhelník, který svým vrcholem směřoval dolů, základna byla zelená a špičku měl bílou. Přistoupili jsme blíž a já ukázala na popisek vedle plátna. Stálo tam: Zelený bílý obraz, Ellsworth Kelly (1968).
„No nenaštve to? Tohle bychom namalovali ani ne za pět minut. Jenomže tady Ellsworth tomu dokázal dát takovou hodnotu, že to teď visí v galerii.“
Miluju umění, miluju prolézat galerie, i když ničemu z toho, co tam visí na zdech, ani za mák nerozumím. Mám teorii o tom, že středověcí malíři neuměli kreslit děti a všechny, fakt nekecám, VŠECHNY děti na obrazech, tapisériích a oltářích jsou strašně ošklivé. A pak tu máme moderní umění, které má několik specifických poddruhů jako je třeba utěrkové umění a mé oblíbené nasírací umění. Bílý čtverec na bílém pozadí stojí na vrcholu tohoto uměleckého směru, který učebnice dějin umění nepochopitelně nazývají abstrakce. Když jsem začala psát, nevěděla jsem, že bude Mei znalkyní nasíracího umění (já jsem vlastně nevěděla vůbec nic kromě toho, co se stane po dobu, co budu vyplňovat existující storki), ale pak se mi tam objevil nápad na pár scén z výtvarky a já jsem věděla, že to tam prostě musí být. Je čas, aby se lidi dozvěděli, co jim visí v galeriích a hlavně tam ta plátna šli obdivovat.
Liam: Olaf budu já
Liam: Ty můžeš být Samantha
Mei: Kdo je Samantha?
Liam: Ty jsi to ještě neviděla!
Mei: A s kým bych na to asi tak koukala? Nemám omluvenku v podobě mladších sourozenců jako ty a samotné se mi nechtělo, nikdo by pak neocenil můj zpěv 🙊
Liam: Chrissy vzkazuje, že jestli budeš hrát Samanthu, ocení cokoli, co předvedeš
Mei: Tak jo! Doufám, že tam Samantha má aspoň dvě písničky 🎤
Nejlepší moment z celého Ledového království! Když jsem poprvé viděla trailer, říkala jsem si, kdo to sakra je ta Samantha… to musí být nějaká nová mega důležitá postava, když je i v traileru. A pak vydali soundtrack a já jsem se skoro všechny písničky naučila nazpaměť ještě než jsem šla do kina a jasně, že mezi mé nejoblíbenější patří ta, která začíná Samanthou. Pár dní na to jsem seděla v temném kinosále, Olaf zrovna bloumal čarovným lesem, už se to blížilo, teď tam bude ta Samantha a… Jakože nejlepší scéna, nejlepší marketing, nejlepší všechno. Ledové království je moje guilty pleasure a to v té knížce prostě muselo být. Stejně jako Zaklínač, John Wick, Stranger Things, Stmívání, Adamsova rodina, Největší Showman… jako je toho dost, no.
Už máte vánoční náladu, nebo se jí bráníte? Čtete radši fantasy, nebo contemporary? Ať už jste na předchozí otázky odpověděli jakkoli, garantujeme vám, že pro vás v tomhle článku máme polibek přesně na míru. Tak se s námi pojďte ponořit do nejlepších láskyplných, vášnivých i nesmělých scén, co jsme za poslední dobu v knížkách našli. […]
Pusť si koledy, uvař si kakajíčko a pojď se s námi naladit na Vánoce! Máme pro tebe dávku skvělého adventního čtení, ale než ti ho budeme moct doporučit přímo na míru, musíš nám o svém prožívání Vánoc povědět trochu víc… Naplánuj si Vánoce, a my ti řekneme, co si máš přečíst Pusť si koledy, uvař […]
Přečtěte si dnešní #autorskouinspiraci Michaely Dopitové, ve které se podělila o to, co stálo za vznikem některých momentů v její nové knize Můj důvod žít. Kapitola 16, Damián (str. 95) „Kurva!“ ulevím si a praštím pěstí do nejbližšího boxovacího pytle. V další chvíli zůstanu stát jako opařenej a s šokem sleduju, jak se silou mý […]
