Druhá světová válka se poslední dobou stala tématem, které vídáme (nejen) v young adult literatuře čím dál častěji. Jak si ale z tolika knih vybrat? Na to jsme se zeptali tří influencerů, a každý z nich navrhl jednu špičkovou autorku historické YA. Pokud vás tedy zajímá historie a rádi se u čtení dozvíte i něco nového, nebo rádi čtete o pohnutých osudech založených na skutečných událostech, tady najdete pár knižních doporučení přímo pro vás.
Kdyby se mě někdo zeptal, která kniha s tématikou druhé světové války mě za poslední 2 roky dostala nejvíc, tak jednoznačně a bez váhání odpovím, že to byl Tatér z Osvětimi. Možná za to může setkání s autorkou, kde jsem veřejně brečela anebo za to zkrátka může postava Laleho, na kterou do smrti nezapomenu. Tatér z Osvětimi je kniha, která neukazuje hrůzy koncentračního táboru, respektive nesoustředí se na ně. Snaží se čtenáři ukázat, že někdo v táboře našel nový smysl života, pro který ty hrůzy zvládnul přežít. To je to, co Lale chtěl, aby Heather Morris předala, a to je to, co se také autorce podařilo. Na pultech knihkupectví se už objevila i Cilčina cesta, nová kniha od autorky, která vyobrazuje osud postavy Cilky, která se v Tatérovi z Osvětimi objevila. Právem je to pro mě nejočekávanější kniha tohoto podzimu.
Mám radost, že jsem se s Rutou Sepetys setkal osobně, a to díky prvnímu ročníku HumbookFestu. Přiznávám, že první knihu od ní – V šedých tónech – jsem přečetl až pár měsíců poté. Myslím, že to bylo hlavně kvůli mým stereotypním obavám. Obecně totiž young adult moc nečtu. Ale když už jsem její knihy měl, a dokonce podepsané, řekl jsem si, že do toho půjdu. V šedých tónech se mi tak líbila (rozhodně tím nemyslím samotné utrpení postav), že si dodnes vybavuju některé dojmy z přečtení, vesměs jde o nepříjemný pocit z té doby spojený s husí kůží. Ruta Sepetys bravurně vylíčila nelehké osudy Litevců za druhé světové války, o kterých, mám pocit, mnoho lidí neví. Samozřejmě knihu můžeme považovat za historickou fikci, ale bohužel je natolik pravdivá, že bych ji pouze tuto nálepku nedával. Je to zároveň příběh o lásce a naději v nelehké době, kterou někteří museli prožívat, aniž by za to sami mohli.
Když se řekne historická fikce v YA, napadne mě jako první Ruta Sepetys, ale ony i ty druhé příčky mohou být neskutečně dobré. A Elizabeth Wein píše stejně jako Ruta čtivé romány, kterými se snaží přiblížit nelehké časy z minulosti. Navíc zrovna tato autorka otevírá více i pohled z druhé strany. V knize Krycí jméno Verity byl obraz vojáků gestapa až neuvěřitelně lidský. Pro někoho jsou to zrůdy, pro jiného otec, syn či manžel. Je děsivé nakouknout přímo do středu nacistické ideologie. Jako čtenáře mě hrozně vábí dozvědět se víc, ale pak si vzpomenu, že i tahle fikce se zakládá na pravdě, a to mi vždy vezme dech. Tohle je druhá světová válka zase trochu jinýma očima a někdy až ledově upřímnýma.