7 nejlepších citátů z Roztříštěné lásky

V srdci mi sváděl souboj strach a logika. Strach měl ovšem obvykle navrch. Hrůza z odmítnutí mě přikovala na místě.

„Cože?“ vyprskla jsem smíchy. „Co to je za sexistickou logiku?“
„Nejde o to, že jsi ženská, jde o to, co jsi za člověka.“
„A co jsem teda za člověka?“
Dala jsem si ruce v bok.
„Páni, to je dost obsáhlá otázka,“ odfrkl si. „Existuje nějaká odpověď, ze které nebudu mít průser?“
Zakřenila jsem se. „Sotva.“

Zatoužila jsem mu tu nohu zatlačit za hlavu, způsobit mu bolest, až mi zacukalo v rukou. Chtěla jsem mu ublížit, přivést ho k agonii. Takové, jakou jsem cítila já sama. Většinu času se mi dařilo ji ignorovat, ale Hunter ji ve mně dokázal rozjitřit jako červený hadr býka.

Nemohla jsem si pomoct a zadívala jsem se na to místo. Polibek, který mě dostal do vězení. Už to mě mělo varovat.

„Po smrti máme tendenci stavět zesnulé na piedestal a udělat z nich plochý, dokonalý obraz jejich skutečného já. Ale takový Colton nebyl. Colton měl spoustu nedostatků. A já už vím, že právě to jsem na něm měla nejraději. Byl nedokonalý. Byl skutečný. Dělal chyby.“

„Ale no tak, vy dva jste dokonalým příkladem vášnivé lásky. Z nepřátel milenci. Někdo by o celé té vaší depresivní story měl natočit béčkový film.“

„Víš, čeho se bojím?“ řekl nakonec. „Bojím se, že se nikdy nedostanu z Coltonova stínu. Že jsem to já, kdo to neměl přežít.“