7 nejlepších polibků v knihách

Láska sice kvete ve všech obdobích, na jaře se jí ovšem daří nejlépe. Pokud jste ale na prvního máje nestihli polibek pod třešní, nezoufejte! Máme tu pro vás hned sedm knižních, které vám ten zážitek rozhodně nahradí, a navíc díky nim třeba objevíte svou nový oblíbený příběh.

Než se pustíte do čtení, varujeme vás, že tento článek může obsahovat spoilery.

Mráz
Aneb když zatím polibek musí stačit

„Jenom jeden polibek, Avo. Chci samozřejmě víc. Chci s tebou být o samotě a celou tě prozkoumat. Jenže to nejde. Takže aspoň jeden polibek.“

Byla to skoro otázka. Mlčky jsem přikývla a pootevřela rty.

Když mě políbil, cítila jsem na jeho rtech sladkou ovocnou chuť faerského vína. Nejdřív byl ten polibek něžný, ale pak mi Torin pronikl jazykem do pusy. Vzrušením se mi podlomila kolena. Tělo mi spaloval ničivý požár, svaly v podbřišku se mi stáhly a současně uvolnily. Toužila jsem po něm.

Jednou rukou mi sklouzl po těle – po rameni, po prsou, po břiše. Zoufale jsem toužila, aby se mě všude dotýkal, a tiše jsem zasténala. Potom mi sjel dlaněmi po bocích, do rozparku na šatech. Zvedl mi nohu do vzduchu, omotal si ji kolem sebe a vmáčkl se mi do klína.

Lásky čas
Aneb když hrdliččin zval ku lásce hlas

„Rozkvetlý stromy, jezero, zapadající slunce, co víc chceš?“

Co si myslíš, že chci? Znovu sedět na tvojí posteli, jen tentokrát neucuknout.

Došlo mi, že pořád mlčím, akorát když Teo řekl: „Haló, mám ti k tomu ještě zarecitovat? No fajn!“ Odkašlal si a bez jakýchkoli rozpaků spustil: „Byl pozdní večer – první máj –“

„Panebože, mlč už,“ hlesl jsem, vzal jeho tváře do dlaní a přitiskl svoje rty na jeho.
Konečně.

Teovy rty neodpověděly. Ani se nepohnuly, a pak se pohnul on. Odtáhl se; ne prudce a odmítavě, jen o kousek, a ve tváři se mu zračil zmatek. Těkal pohledem mezi mýma očima a rty.

„To ten přednes?“ hlesl a jeho oči mi řekly ten zbytek.

„Prosím tě, zmlkni.“ Tentokrát neváhal, když jsem ho políbil znovu. Přitáhl jsem ho k sobě, jeho kůže hořela pod mými prsty a já všechny ty plameny přejal, znovu jsem vzplál, jen tentokrát jsme v tom byli společně. A byli jsme to pořád my dva, konkurenti, skoro-sousedi, spolužáci, adoptivní rodiče toulavého kocoura, přátelé a protivníci v jednom.

Vjel mi prsty do vlasů a druhou rukou mě uchopil kolem pasu. Zasténal jsem mu do úst, když sevřel látku mého trika a přitiskl mě k sobě tak, že mezi námi nezbyl ani milimetr prostoru. Už se neodtáhl a já mu rozhodně nehodlal zavdávat příčinu.

Nesnášel jsem Máj.

Ale byl květen a on mě po prvním verši líbal u jezera.

Jestli si představoval, že tímhle smaže veškeré antipatie a přiměje mě mít ho i tu naši literární klasiku rád… tak si to představoval správně.

Ztracené vzpomínky
Aneb když každý polibek vzbuzuje nové déja vu

„Blbečku,“ ohnala jsem se po něm hravě a on mě políbil.

Stejně jako dneska už jednou jsem se jednoduše nechala strhnout svými pocity a zahalila se vírem známého pocitu zamilovanosti a nových doteků.

Sjížděla jsem rukama dolů po jeho zádech, vnímala, jak se mu pod svetrem napínají svaly, když jsem se jich dotýkala. Přitiskla jsem se k němu, nechala se znovu a znovu líbat, jeho ústa na mých rtech, jako naplnění mé touhy.

Záměna
Aneb když na sobě dvěma lidem doopravdy záleží

Spolknu všechny emoce, všechny potřeby. Mám pocit, jako bych za celý život neměl nikoho, komu by vážně záleželo na tom, jak se cítím. A díky jedinému Jessičině pohledu po tom zoufale toužím.

Prsty, které se ještě před chvílí opíraly o můj hrudník, mě teď popadnou za tričko a přitáhnou si mě k ní. Nakloní hlavu a čeká, že ji políbím. Neváhám. Skloním se k ní a naše rty se setkají.

Je tak hřejivá. Tak něžná.

„Jessico,“ řeknu proti jejím rtům. Chytí mě kolem krku a rukou mi projede vlasy. Otevře pusu a můj jazyk si najde cestu dovnitř. Celé její tělo hřeje a pulzuje energií, taje proti tomu mému.

Přesunu svou váhu víc do ruky, kterou se opírám o zeď a druhou ji obejmu kolem pasu, abych se zbavil prostoru mezi námi. Zvednu ji, abych se dostal blíž a v lepším úhlu. Rychle se nadechne a já si nemůžu pomoct a v odpověď ze mě vyjde vzdech.

Anatomie srdce
Aneb když jeden polibek dokáže změnit názor na všechny předchozí

A pak mě políbil. Pomalu, něžně. Chutnal stejně dobře, jako voněl, ale ta něžnost trvala maximálně pět vteřin.

Pevně jsem ho objala a Jack si mě přitáhl blíž. A pak mě líbal, jako bychom oba vzplanuli. Zběsile se snažil uhasit plameny a já mu polibky vracela jako žhář s kapsou plnou sirek.

Byl to první polibek v mém životě, který připomínal boj. Celé tělo mě bolelo touhou, což mě přivedlo na myšlenku, že jsem se až doteď líbala špatně.

Odtrhli jsme se od sebe, abychom se nadechli, ale nepřestávali jsme se hladit.

Začít znovu
Aneb pálení, které je příslibem budoucnosti

Tehdy Milo vezme můj obličej do dlaní, zvedne ho a skloní se ke mně, takže moje další slova splynou z mých rtů do jeho úst. Vyjdu mu vstříc, do jeho něžného tepla, jsem jím celá omámená.

To pálení, které jsem předtím cítila, ta roztouženost – to byl jen začátek přívalu, který se teď ve mně vzedme a přebere nade mnou vládu. Takhle jsem se nikdy nelíbala – takhle mě ještě nikdy nikdo nepolíbil. Je to náhlá, zběsilá naléhavost, je to nádherné zoufalství dvou lidí, kteří jsou ze sebe tak pryč, že jsou skoro omráčení, octli se na hraně, kde je možné vše. Tenhle polibek a všechny, které budou následovat. Tenhle okamžik a to nekonečné množství, které přijdou po něm.

Opřu se o něj, on se zády tiskne k cihlové zdi a nepřestává mě držet, jako bych byla příliš drahocenná na to, aby mě pustil. Polibek se zjemní, najednou má pomalejší, pátravější tempo. Oba chutnáme sladce a kávově a jaksi osobitě, takže mám najednou víc odvahy než kdy dřív.

Mrtvá říše
Aneb způsob, jak přinutit zmlknout kohokoli

Chytil mě za culík a drsně mě přinutil zaklonit hlavu. Po zádech mi přeběhla vlna bolesti a vzrušení. Druhou rukou mi zlehka přejel po čelisti a vzal mou tvář do dlaně.

„Warwicku?“ Byla to otázka. Touha. Prosba.

„Aspoň pro jednou, princezno, sklapni.“ Sjel mi rukama na hýždě, pevně mě chytil a zvedl mě, takže jsem ho mohla nohama obejmout kolem pasu.

„Přinuť mě.“

Jeho rty se mě konečně dotkly a způsobily explozi.

Život. Smrt.

Láska. Nenávist.

Jediným polibkem zažehl celý můj svět a já si uvědomila, že je to vlastně poprvé, co jsme se políbili. Byl to bezohledný a surový polibek, vášnivý a elektrizující.

Čirá rozkoš.

Čirá bolest.

Zoufalá dravost.

Zeď, kterou jsme se mezi sebou pokoušeli vystavět, se zřítila k zemi v tisíci kousků v do běla rozpálených plamenech, které jen popohnaly mou zoufalou touhu. Vjela jsem mu prsty do vlasů, přitáhla si ho k sobě blíž a chtěla jsem ještě víc.