7 nejlepších polibků v knihách

Dobré polibky v knihách jsou jako horké kafe po ránu (nebo šálek horkého čaje). Instantně dokážou zlepšit den. Abychom vám udělali den o něco hezčí, vybrali jsme sedm skvělých polibků ze sedmi skvělých knih. A ještě dvě věci:

1. Jako vždy, pozor na spoilery.
2. Všechny díly nej polibků najdete pod tagem #nejpolibky (to kdyby vám na lepší náladu nestačilo těchto sedm)

Naše zakázané vášně
Aneb když odmítáte lásku považovat za slabost

„A tohle je slabost?“ zeptala se.

Nevěděla, kdo oddechuje více ztěžka – ona, nebo Roma. Vznášeli se zalapání po dechu od sebe, vyzývali toho druhého, ať udělá první krok, ať se poddá tomu, po čem oba toužili, aniž to byli ochotní přiznat, co oba popírali, že se vůbec děje, že je to pouhé opakování minulosti.

Poddali se oba ve stejnou chvíli.

Roma líbal přesně, jak si pamatovala. Naplnilo ji to takovým množstvím adrenalinu a rozjařenosti, až měla pocit, že pukne. Cítila se příliš nadpozemsky pro vlastní tělo, jako by mohla vlastní kůži nechat za sebou.

Srdcem proti zdi
Aneb když se po měsících soužití konečně dočkáte polibku od svého manžela

Polkla jsem a roztřeseně, nejistě se na něj usmála. „Ahoj, chlapáku. Nebyla jsem si jistá, jestli chceš, abych sem přišla, ale –“

„Přestaň.“ Aiden sklonil hlavu a zvedl masivní ruce. Jednou mě chytil za zátylkem, druhou mi položil na tvář. A políbil mě.

Aiden mě políbil.

Přitiskl spodní ret na můj horní, a pak si mě v pevném, konejšivém sevření přitáhl blíž, aby mě mohl políbit pořádně. A já udělala to, co by udělal každý příčetný člověk: dovolila jsem mu to. A polibek jsem mu instinktivně opětovala. Naše rty se setkaly v krátkém dotyku, který následoval dlouhý, hluboký povzdech, když se o mě Aiden opřel čelem.

Dobře. Fajn.

Dobře.

XOXO
Aneb když už vás nebaví dál utíkat a vzpírat se svým citům

„Mám tě rád, Jenny,“ přiznal se. „Víc, než jsem kdy měl kohokoli jiného. Když jsem byl s tebou na té klinice, došlo mi, jak moc. Tak jsem udělal to, co dělám vždycky, když je toho na mě moc. Utekl jsem před tím.“

„A co teď?“ zeptala jsem se.

„Teď už před ničím neutíkám.“

Prsty druhé ruky mě chytil pod bradou a přiměl mě zvednout hlavu. A pak mě políbil.

Nejdřív opatrně, se zavřenými ústy, měkce a sladce. Pak se ke mně naklonil a já cítila, jak mi shodil kšiltovku z hlavy, zatímco se mé rty rozevřely pod jeho tlakem. Kdybych neseděla, podlomila by se mi
kolena. Vjel mi rukou do vlasů a já mu zase položila svou dlaň na šíji a přidržela jsem si ho blízko u sebe.

Netušila jsem, jak dlouho jsme se líbali, se zářícím městem pod námi a hvězdami nad hlavou.

Netušila jsem ani, co to pro nás znamená. Jestli se to někdy bude opakovat. Ale na tom teď nezáleželo a já na to nemyslela. Protože dneska patřil svět nám.

Říše upíra
Aneb když vás ani studené rty a ostré zuby nezastaví

Přejela si bledými dlaněmi po těle, prodlévala na křivkách, které jsem znal stejně jako své jméno. Otevřela bezkrevné rty a znovu zašeptala.

‚Pusť mě dovnitř.‘

Vykročil jsem k oknu, uvolnil západku a pozval ji do své náruče. Kůži měla studenou jako mělké hroby a ruka, kterou mi zapletla do vlasů, byla tvrdá jako náhrobky. Její rty však byly měkké jako polštář, zamrkal jsem a zavřel oči, když vzdychla, a cítil jsem, jak mi po tvářích tečou slzy, které náš polibek poskvrnily solí a smutkem.

Rukama mi přejížděla po těle, naléhavě tiskla svá ústa na má a já jsem na jejím jazyku cítil spadané listí a zánik říší. Na rtu jsem zaznamenal její zuby, ostré a bělostné. Extatické bodnutí bolesti, měděný nával krve, celá se roztřásla a ponořila se hlouběji do mého objetí.

Srdcerváči
Aneb když se zblázní všichni motýli ve vašem břiše

Harry Potter a Relikvie smrti
Aneb na lásku je čas vždy, obzvlášť uprostřed bitvy

„Počkejte okamžik!“ vyjekl náhle Ron. „Na někoho jsme zapomněli!“

„Na koho?“ podivila se Hermiona.

„Na domácí skřítky, ti budou určitě všichni dole v kuchyni, ne?“

„Chceš říct, že bychom je měli zapojit do boje?“ zeptal se Harry.

„To ne,“ zavrtěl vážně hlavou Ron. „Chci říct, že bychom je měli varovat, aby se schovali. Nechceme přece, aby dopadli jako Dobby. A nemůžeme jim nařizovat, aby za nás umírali –“

Ozval se drkotavý rachot – Hermioně se vysypaly z náruče na podlahu všechny baziliščí zuby. Rozběhla se k Ronovi, objala ho kolem krku a vtiskla mu vášnivý polibek. Ron odhodil zuby i koště, které držel, a opětoval její políbení tak zapáleně, až ji přitom zvedl do vzduchu.

„To jste si našli chvíli,“ zamumlal rozpačitě Harry, a když se k sobě Ron s Hermionou přitiskli ještě pevněji, až se trochu zapotáceli, zvýšil hlas: „Hej! Tady kolem se válčí!“

Čarodějnice dřívější a budoucí
Aneb když polibkem řeknete vše

Bella otevře oči. Podívá se na Cleopatru Quinnovou: je otevřená a odvážná, naprosto sama sebou.

Bella jí vezme tváře do inkoustem potřísněných dlaní a přitáhne si ji výš. Jejich rty se setkají v záplavě horka a soli.

Cleo se odtáhne a trochu těžce oddechuje. Palcem přejede po stopách slz na Bellině tváři. „To má být ano, slečno Eastwoodová?“

Bella přikývne a Cleo jí otlučený, rozbitý, dokonalý prsten navlékne na prst.

Bella se trochu hystericky zasměje. „Nepotřebuješ taky prsten?“ Poplácá se po kapsách a nenajde nic než pár zlámaných sirek, knot – a jeden okvětní plátek z růže, který vytáhla z popela knihovny. Lehce voní po čarování a kouři.

Bella ho vytáhne, jemně ho Cleo omotá kolem prstu a okraje zastrčí mezi kloubky. „Tak. Teď jsem z tebe udělala počestnou ženu.“