Léto je v plném proudu, a tak nesmí chybět i pár letních zamilovaných polibků. A jestli zrovna prší, když tento článek s nejlepšími polibky čtete, tak si jím alespoň zaručeně zlepšíte náladu!
A jako vždy – pozor na spoilery.
10 pravd a spousta odvahyZastavíme před domem ďábelských dvojčat.
„Děkuju za zmrzlinu,“ řeknu.
„Díky, že ses kvůli mně vykašlala na tu kapelu.“
Ukážu na dům. „Mohla bych ti odpovědět něco hodně vtipnýho, ale odpustím si to, protože bych tím porušila naše pravidla.“
Leo se zasměje. „Můžu jenom hádat… Vítej u pekelný brány?“
„Tys to řekl! Já ne!“ Nakloním se k němu a se smíchem ho šťouchnu do ruky, ale on mě chytí a sevře moji dlaň ve své. Nepouští ji a pak si mě přitáhne blíž.
Srdce se mi snaží vyletět z hrudníku, když se setkáme uprostřed, jeho rty na mých. Jemně mě políbí, jednou, podruhé, potřetí, než se ode mě odtáhne. Zarazím se, abych ho nepopadla za tričko a ještě jednou nepolíbila.
„Díky za odvoz,“ řekne tiše. A pak je pryč. Běží k zahradě před domem. Já pořád sedím v autě, šokovaná. Totálně šokovaná. Ale po tváři se mi rozlévá absurdně širokánský úsměv.
Co se stane na twitteru…„Tak asi prostě jenom Jack a Pepper,“ ustoupím.
Pepper se v tváři klube úšklebek, ale je tak blízko, že to spíš slyším, než vidím. „Pepper a Jack,“ opraví mě. Pak se jí rozsvítí oči. „Pepperjack, jako ten sýr.“
Je to k smíchu, ale jako by to slovo bylo klíč, který zapadne do zámku a odemkne. Nemůžu tomu uvěřit, i když jsem podvědomě věděl, že se to stane, už když jsem viděl Pepper vystupovat z metra, ale pak se k sobě nakloníme, naše rty se dotknou a líbáme se u mě na gauči.
Je to trapný a neohrabaný a dokonalý. Vůbec nám to nejde, ale okamžitě se začneme zlepšovat, ona nejdřív neví, kam s rukou, ale pak mi ji trochu odhodlaněji položí na rameno, vpíjíme se do sebe rty, pak se Pepper mimoděk nesměle, radostně zasměje a já ten smích ucítím v zubech.
Hypotéza lásky„Nejsem oblíbená.“ Pak se ušklíbnu. „To ale neznamená, že nejsem úžasná.“
Když si uvědomím, že to tak vážně myslím, všechno se se mnou otřese. To ze mě mluví ty prášky? Nebo je to myšlenka, která klíčí někde uvnitř? Není čas to teď řešit, protože:
„Nebude ti vadit, když tě políbím?“ zeptá se jemně.
Pak se mi dech opravdu zasekne v krku. „Ano. Teda, ne. Nebude mi to vadit. Ta otázka byla trochu matou–“
Nakloní se ke mně, voňavé prádlo a dolíčky, a vezme můj obličej do rukou. Když přitiskne rty na mé, jsem zároveň napjatá a uvolněná, šťastná a vyděšená, tisíc různých protikladů najednou. Jeho rty jsou měkké a chutnají po černém čaji. Nejsou tam žádné jazyky jako při hladovém stylu, který praktikoval Kevin Cartwright. Je to sladké a milé, ale taky cítím teplo, ve způsobu, jakým tlačí svoje svalnaté tělo na moje, v tom, jak mi lehce skousne spodní ret.
Líbám Harukiho Itoa. Tisíce různých verzí mého minulého já při té představě šílí.
Klub knihomolských srdcíVyslovené věty jí dodaly sílu a připomněly jí, kde je. Nebyla sama. Byla s Henrym, a způsob, jakým se na ni díval, tak něžně, plný citu a starostlivosti, ji zasáhl přímo do srdce.
V jedné chvíli měla pohled sklopený dolů, v další cítila, jak se naklání dopředu s otázkou v očích a jak se jejich nosy dotkly.
„Ale vždyť je ti zle…“ zašeptal Henry a neodsunul se. Poněkud rozklepaně se nadechl a kousl se do rtu.
„Už ne,“ namítla. Nebyla si jistá, jestli je to rozumné, ani jestli jí srdce nebije tak silně, že to Henry může slyšet, ale najednou už se nedotýkali jenom nosy a Tabby blesklo hlavou, že tohle možná chtěla. Snažila se na to nemyslet, když o sebe zavadili rty. Zavřela oči a trochu se strachovala, co dělají ruce, co by měly dělat, a taky rty a jazyk a zuby, aby to ještě chvíli pokračovalo tak, jak si to přeje.
LÍBÁM HENRYHO! HENRY MĚ LÍBÁ! DO JAKÉ VYSNĚNÉ REALITY JSEM TO VSTOUPILA? A kdo vlastně jsem?
Láska a jiné úkoly„Ne, myslím to vážně. Pojď sem.“ Přitáhla jsem si ho za kapsy u kalhot a našpulila rty, jak jen to šlo. Pak jsem mu pokynula, aby udělal to samé.
„Ty jsi ten největší šílenec,“ řekl mi.
Když jsem nereagovala, povzdechl si a řekl: „Fajn. Náš první polibek asi musí být příšerný.“
Musela jsem stisknout rty ještě víc, abych se ubránila úsměvu. Cooper obrátil oči v sloup a přitiskl svoje našpulené rty k mým. Bylo to přesně tak špatné, jak jsem čekala. Usmála jsem se a odtáhla se od něj.
„Vidíš, a teď to může být jenom…“
Vklouzl mi rukou za krk a přitáhl si mě zpátky. Jeho rty teď byly měkké, když se setkaly s mými. Políbil mě jednou, pak podruhé, a pak přejel svými rty po mých. „Lepší,“ zašeptal a dokončil moji větu.
Chtěla jsem přikývnout, ale už jsme se zase líbali a tentokrát jsem neměla čas přemýšlet, kam dát ruce, prostě se mu vpletly do vlasů. Spustil mi dlaně na boky a zatlačil palci tak akorát, abych se o něj mohla opřít. Prohloubil náš polibek a jeho jazyk našel můj. Chutnal ještě líp, než voněl, jako sladká máta. Opřel mě zády o nejbližší zeď a přitiskl se ke mně. Nemohla jsem se pořádně nadechnout, ale nechtěla jsem přestat. Cooper byl přimáčknutý na mě, dýchal můj dech a rozpaloval mi kůži. Hřál a byl známý a úžasný. Když jsem měla pocit, že prasknu, nakonec jsem ho odstrčila, zalapala po dechu a několikrát se zhluboka nadechla.
„Vůbec nám to nejde špatně,“ prohlásil Cooper.
Zavrtěla jsem hlavou, pořád trochu bez dechu.
Léto, kdy jsem zkrásnělaA pak se Jeremiah naklonil ke mně, řekl: „Připravená?“ a než jsem se vzmohla na odpověď, políbil mě přímo na rty. On sám měl pusu trochu pootevřenou, ale nebyl to francouzák. Snažila jsem se ho odstrčit, ale on mě ještě pár vteřin líbal.
Znova jsem do něj strčila, a on se odtáhl a opřel se o gauč, jako by se nechumelilo. Všichni jen seděli a třeštili oči, kromě Conrada, který se ani netvářil překvapeně. Ale Conrad se netvářil překvapeně skoro nikdy. Já naproti tomu nemohla popadnout dech. Zrovna jsem dostala svoji první pusu. Před lidmi. Před svým vlastním bratrem.
Nemohla jsem uvěřit, že mi Jeremiah takhle ukradl moji první pusu. Tak dlouho jsem čekala, chtěla jsem, aby to bylo výjimečné, a nakonec jsem dostala první pusu při hře na pravdu. Horší už to být nemohlo. A navíc to Jeremiah neudělal proto, že bych se mu líbila, ale proto, aby Taylor žárlila.
A zabralo to. Taylor mhouřila oči a zírala na něj, jako by jí právě hodil rukavici. Což nejspíš bylo přesně to, co udělal.
Na jedné vlněJak kolem nás proklouzne stříbrná šmouha kladivouna, Porter si mě pomalu otočí v náručí. Matně vnímám siluety lidí, kteří stojí o kus dál, ale všichni jsou mi ukradený. V našem malým mírumilovným potemnělým koutku mám pocit, jako bychom byli sami. Obejmu ho, odvážím se mu zajet prsty pod volný tričko a pokračuju kousek nahoru, až se dotknu pevných svalů na zádech. Právě na tom místě, kde mám vlastní jizvy, ačkoli si nejsem jistá, jestli jsem to udělala podvědomě, nebo je to jen náhoda.
Zachvěje se a pro mě je to jako sladký vítězství.
Hrudníkem se mi rozlije příjemný teplo. Na ostře řezaných lícních kostech se mu mihotají odlesky vody. Vezme mou tvář do dlaní, skloní hlavu a něžně mě políbí, jako bych byla něco vzácnýho a výjimečnýho, co si zaslouží úctu.
Jenže vůbec netuší, a mě samotnou to taky šokuje, že nejsem žádná jemná duše mýtickýho strážce. Jsem ten hladový žralok. A bojím se, že paže mi nebude stačit. Chci ho celýho.
Podzim je, jak všichni víme, plný skvělých knižních novinek. Než se do nich ale pustíme, máme pro vás tipy na knížky, které vyšly už v minulých měsících a rozhodně byste je neměli minout. Ptáte se, jak jsme je vybírali? Samozřejmě podle nejlepších polibků – protože dobrá romantická linka je prostě základ každého příběhu. Pokud si nechcete […]
Můžeme si nalhávat, že knížky čteme kvůli zápletce, všichni ale ve skrytu duše čekáme na to, až se dvě hlavní postavy konečně dají dohromady. A ať už jim to trvá děsně dlouho, podezřele krátce nebo cokoli mezi tím, ten polibek, který následuje, vždycky stojí za přečtení. A dneska pro vás máme hned sedm takových! Před […]
Nový měsíc je tady a s ním i nová merenda, kterou si určitě nemůžete nechat ujít, protože už vám určitě došly všechny knížky, co máte doma, a protože se určitě potřebujete udělat zásoby na prázdniny 😁
