Polibky rozhodně nejsou výsadou romantických contemporary knih, a dneska vám to hodláme dokázat. Nechte se očarovat sedmi polibky z fantasy knížek, které rozhodně stojí za přečtení.
Předem upozorňujeme, že pasáže můžou částečně vyzrazovat zápletku!
Ve stínu popelaZ dotyku našich úst se mi zhoupl žaludek, jako kdybych se příliš přiblížila k okraji Skály zármutku. Opravdu měl chladné rty, ale taky se jim nějak dařilo být zároveň měkké i pevné, což představovalo zvláštně svůdný kontrast. Rty byly to jediné, co se na něm pohybovalo. Ruka na mém levém stehně i druhá na mém boku zůstávaly nehybné. Nevím, proč jsem udělala to, co následovalo. Mohlo to být mou impulzivitou. Nebo podrážděním z celé situace. Nebo tím, jak nehybně stál. A pokud bych k sobě měla být naprosto upřímná, taky tím, že možná pocházel ze Země stínů a sloužil prvotnímu bohu smrti, který mě připravil o možnost zachránit mé království. Nic z toho patrně nebyl dobrý důvod, ale na tom mi nezáleželo.
Zachytila jsem jeho spodní ret mezi zuby a kousla jsem ho.
Korunní princeznyShen se k ní sklonil blíž, ještě blíž, až se jejich rty téměř dotýkaly. Pak se zarazil. Rose zadržela dech. „Nemůžu políbit princeznu bez jejího svolení.“
Usmála se do jeho rtů. „V tom případě ti nařizuji, abys mě políbil, Shene.“
Shen se ušklíbl. „S radostí, princezno Rose.“
Pak přitiskl rty na její, pažemi ji pevně objal v pase a teď se opravdu líbali. Rose vzdychla do jeho úst a její rty se samy rozevřely. Shen něžně přejel jazykem po jejím a ach, předtím se mýlila, protože až teď se opravdu líbali! Rose měla pocit, že se rozpouští, že to jediné, co ji drží pohromadě, jsou Shenovy paže.
Čas se zpomalil a Rose si vychutnávala každou slastnou vteřinu.
Dědictví krveNěco v jeho pronikavém pohledu a upřímném tónu opět probudilo toho chlapce, který proti ní stál během slavnosti Fyrva’snezh. Anu k němu něco neodolatelně táhlo. Prohlížela si zvlněné prameny vlasů na jeho krku, silné, ostře řezané lícní kosti, výrazné rty. Ramson je pootevřel, zlehka vydechl a naklonil hlavu k ní. Přejížděl pohledem po každičkém kousku její tváře. Díval se na ni, jako by kromě nich dvou neexistovalo už nic dalšího, a Aně se rozbušilo srdce a zrychlil dech.
Ten pocit – jako by padala a létala současně – jí nahnal strach.
Touha„Už jsi někdy –“ Hlas mi selže a já se zhluboka nadechnu a pomalu vydechnu. A ještě jednou. Pak to zkusím znovu. „Už jsi někdy po něčem toužil tak moc, že ses bál si to vzít?“
„Ano,“ přikývne.
„Jako by to bylo přímo tady a čekalo, až po tom sáhneš, ale ty máš takový strach, co se stane, když to ztratíš, že po tom nikdy nesáhneš?“
„Ano,“ zopakuje. Jeho hlas je tichý, hluboký a uklidňující takovým způsobem, že ho cítím hluboko uvnitř.
Zakloním hlavu, až se naše oči setkají, a pak zašeptám: „A co jsi udělal?“ 232 Dlouhé vteřiny nic neříká. Nic neudělá. Jen na mě upírá pohled, který je stejně zjizvený a zlomený jako on. Nakonec řekne: „Rozhodl jsem se, že si to stejně vezmu.“
Pak se skloní a přitiskne své rty na moje.
Tlukot tisíců srdcí„Bojíš se mě?“
„Ne,“ zavrtěla jsem hlavou, až jsme se o sebe otřeli nosem.
„Ještě nikdy jsem nikoho nepolíbil,“ zašeptal. „Tak trochu se tě bojím.“
„Pak máme oba štěstí, že jsi statečný.“
Dotkl se mě rty.
A ten zvuk byl ohlušující.
Vsunul mi ruku za krk a velmi opatrně mě držel, zatímco jsem se opřela dlaní o jeho hruď, bezpochyby právě v místě, kde jsem mu způsobila jizvu. Kůži měl studenou stejně jako já, ale polibek byl horký a hřál.
Když jsme se odtáhli, zadívala jsem se mu do očí a spatřila někoho nového.
A poprvé od chvíle, kdy jsme vešli do jeskyně, jsem pocítila opravdový strach.
Válka dvou královenV zákoutí mysli jsem věděla, že je to jen sen, i když to jako pouhá replika vytvořená mou zoufalou, osamělou myslí nepůsobilo. Jeho blízkost – Casteel – zaplňovala ty chladné, bolestně prázdné dutiny v mém nitru.
„Poppy,“ zopakoval a otíral se mi svým dechem o rty. A pak se jeho ústa ocitla na mých.
Ach, pro lásku boží, hrozilo, že se v jeho rtech utopím. Žádná vzpomínka nedokázala zachytit tu jejich nepoddajnou pevnost ani svěží jemnost. Netušila jsem, že bych to mohla ještě znovu zažít prostřednictvím snu.
Casteel mě totiž líbal, jako by měl hlad, a já byla jedinou potravou, po které kdy toužil. Kterou kdy potřeboval. Líbal mě, jako by to bylo to první, po čem kdy opravdu toužil, a zároveň to poslední, co potřeboval.
Ranhojička – Královna rebelůAle pak se pohnul a vstal ze stoličky vedle jejího lůžka. Kiva se neovládla a zaletěla pohledem k němu. Naklonil se k ní, blíž a blíž, dokud jí rty jemně nepřejel po čele v polibku něžném jako vánek.
„Děkuju, že mi důvěřuješ, Kivo,“ pověděl jí tiše, když se odtáhl, aby se jí mohl podívat do očí. „Děkuju, že ses mi svěřila.“
Kouzelnický turnaj, pevná přátelství, rodinné drama, odhalování minulosti i milostná zápletka… to všechno se vešlo do knihy Čarodějka – Šepot kouzel od Elise Kovy. A protože se blíží možnost přečíst si druhý díl, je na čase si připomenout, co že se to v první knize vlastně stalo. V tomto článku najdete základní informace o světě, přehled postav […]
Když jsme se začetli do Božských rivalů, příběhu Iris a Romana, kteří soupeří o místo sloupkaře v novinách, věděli jsme, že to bude vážně něco 😭 Tahle kniha je totiž napínavá, nabitá emocemi a plná překrásných myšlenek a dopisů, které si budete toužit zarámovat a číst pořád dokola 💌 P. S. Jestli bychom někoho v poslední […]
Osudová láska může vzkvétat i v prostředí války mezi dvěma bohy. Své o tom ví i Roman a Iris z Božských rivalů – oba navíc stojí o tu samou pozici v novinách. Od první stránky je ale jasné, že od nenávisti k lásce stačí malý krůček. Pojďte se přesvědčit, jestli byste mezi ně do […]
