7 nejlepších polibků v knihách

Jestli nás něco nikdy neomrzí, tak polibky v knihách. Pokaždé, když hledáme ty další favority, máme pocit, že už jsme četli úplně všechno. A přesto je každý popis v něčem nový. Ať už máte rádi emotivní, hluboké, vášnivé či něžné polibky, tady si přijdete na své.

Než se ale pustíte do čtení, varujeme vás, že článek může vyzrazovat zápletku nebo její část.

Dotek temnoty
Aneb když se setkají rty dvou bohů

Zamyšleně sklonil hlavu na stranu. Znala ho jen tři dny, ale viděla ho to dělat, když byl zvlášť pobavený. Jeho pohyb prozradil, že už ví, jak se zachová.

I přesto ji ale překvapilo, když ji popadl za ramena a přivinul si ji k sobě. Ruce jí vystřelily na jeho hruď, a když se jejich rty setkaly, přišla o poslední kontakt s realitou. Podlomily se jí nohy a Hádovy ruce se kolem ní ovinuly, aby ji mohly držet pevněji. Ústa měl horká a pohlcující. Líbal ji vším – rty, zuby i jazykem – a ona mu polibek stejně vášnivě oplácela. Věděla, že by ho neměla povzbuzovat, její tělo ale mělo vlastní rozum.

Když mu rukama přejela po hrudi a objala ho kolem krku, Hádovi se kdesi hluboko z hrdla vydal zvuk, který ji vzrušil a vylekal. Pak už se pohnuli a za zády ucítila kamennou zídku. Zvedl ji ze země a ona mu kolem pasu obtočila nohy.

Vánoční kdože, cože?!
Aneb když je každý další polibek stejně skvělý jako ten první

Původně jsem ji chtěl obejmout, zeptat se jí, jak se má, vysvětlit, co tu dělám, ale když jsem se jí konečně podíval do očí, nedokázal jsem se držet zpátky. Vzal jsem ji do náručí, vysadil na komodu, aby byla stejně vysoká jako já, a přivlastnil si její rty. Naléhavě a hladově. Potřeboval jsem si vynahradit všechen ten čas, kdy jsem o jejích polibcích jenom snil, a nedokázal se jich teď nabažit. Po tak dlouhé době to bylo, jako bych ji líbal poprvé, dokonce jsem z toho měl motýly v břiše. Možná spíš pterodaktyly, jak by řekla Ava, nebo dokonce celý Jurský park. Nedokázal jsem přestat, a kdyby se nezačala usmívat, asi bych ani nepřestal.

Náhodou
Aneb když dech přestane být důležitý

„Myslím,“ šeptal mi do ucha a já ucítila jemný závan jeho dechu na krku, „myslím, že bys moc ráda tohle.“ Přitiskl své rty na citlivé místečko na mém krku, přejel mi jemně po tváři a potom vyhledal mé rty. Zastavil se, jako by se rozmýšlel, jestli to má udělat. Cítila jsem jeho horký dech a stála bez hnutí. Srdce mi tutově vynechalo pár úderů. Čekala jsem, že se odtáhne, ale on mi přejel svými rty po mých tak něžně, že jsem měla za to, že jsem si ten dotyk možná jen vysnila. Neudržela jsem se a pootočila hlavu tak, aby se naše rty spojily. Nathan na víc nečekal a zmocnil se těch mých ve vášnivém polibku.

Zapomněla jsem, jak se dýchá. Jediné, na co jsem byla schopná se soustředit, byl jeho žhavý dotek, jazyk, kterým obkroužil mé rty a pak zatlačil, aby se dostal dovnitř. A já ho nezastavila, propletla jsem svůj jazyk s jeho a nechala ho, aby si mě přitáhl do náruče.

Dvojitý zásah
Aneb když všechny hrozby z minulosti přestanou platit

Ale v tu chvíli jsme se začali líbat. Jeho rty byly na mých, byly moje, a já věděla, že je celý můj. Vždycky byl můj. Jen jsme se na chvíli jeden druhému ztratili, ale znovu už se nám to nestane.

Jeho rty byly vlahé a teplé. Lehce laskaly ty moje.

Na tohle jsem čekala celý život. Sevřela jsem v zubech jeho spodní ret a jemně za něj zatahala, až Zac sykl.

Klekla jsem si na sedačce a natáhla se k němu, abych ho mohla chytit kolem krku, přitisknout mu dlaň na šíji. Rozevřela jsem rty a pomalu mu polibek opětovala, jako bych chtěla být jedině tady a nikde jinde, jako bych se nechtěla líbat s nikým jiným.

Protože nikdo jiný neexistoval.

Naše bouřlivé konce
Aneb když polibek zapříčiní nenávist

„Tvůj život,“ zuřil, „není hazardní hra.“

„Odkdy,“ odsekla Juliette se stejným důrazem, „ti záleží na mém životě?“

Roma napochodoval přímo k ní. Možná ji hodlal zastrašit, byli však příliš podobně vysocí, a místo aby se nad ní hrozivě tyčil, se jen téměř dotýkali nosy a zírali na sebe tak zarputile, že svět kolem mohl lehnout popelem a ani jeden by si toho nevšiml.

„Nezáleží.“ Zuřivostí se celý třásl. „Nenávidím tě.“

A když Juliette neucouvla, Roma ji políbil.

Přitiskl ji ke dveřím, obě ruce jí položil ze strany na krk a přiblížil se k ohnivé, opojné vůni její pokožky, jak nejtěsněji si troufal. Juliette pootevřela rty sotva potlačeným vzdechem a pak mu polibek opětovala s tím samým nepříčetným podrážděním, jako kdyby ho ze sebe chtěla jen dostat, jako kdyby to nic nebylo.

Oni nic nebyli.

Ostrovy bohů
Aneb když dvě srdce bijí společně

Vedou mě instinkty, a aniž bych o tom přemýšlela, přitáhnu si jeho hlavu a přitisknu své rty na jeho. Líbám ho se vši beznadějí, se vším strachem, co v sobě mám, ale také se vší láskou. Je to prosba i oběť i kapitulace.

Svět okolo mě zbělá a cítím jen bolest. Země pod nohama mi zmizí, vidím pouze jasnou zář, slyším jen bušit své srdce – a druhý tlukot, který mnou prostupuje, a já vím, že to je Leanderovo srdce bijící dohromady s tím mým.

Nemůžu ho – a ani nehodlám – pustit, a pevně ho držím, jak ta surová síla v něm, dar od samotné bohyně, probíhá skrze mě a zpět do kamene svatyně.

A pak je najednou po všem.

Světlo v plameni
Aneb když se potopíte pod hladinu

Políbila jsem ho, ale on mě celou pohltil. Zaklonil hlavu a prudkým pohybem jazyka mi roztáhl rty. Sevřel mi vlasy v pěst a ostré škrábnutí jeho tesáků o mé rty ve mně vyvolalo silné zachvění. Držel mě, jeho polibek byl tvrdý, žádostivý, a já si jeho téměř okamžitou, syrovou reakci užívala. Z hloubi jeho hrdla, z jeho hrudi, se ozýval hukot. Chutnal stejně dekadentně jako jeho krev, kouřově a sladce, a já se v tom polibku rychle ztratila. V něm.

Přitiskla jsem se k jeho hrudi, abych mu byla blíž, a prsty mi sklouzly zpátky a zabořily se do jemných pramenů jeho vlasů. Potřebovala jsem ho. Líbal mě stejně jako poprvé. Jako by chtěl prozkoumat každý jeden centimetr mých úst. Jako by na to čekal celý život. Ta myšlenka už mi nepřipadala hloupá ani rozmarná. Připadalo mi, že se potápím pod hladinu svého jezera. Bylo to jako jakýsi divoký klid. Připadalo mi to správné.

A to mě vyděsilo.