7 nejlepších polibků v knihách

Snad se zrovna právě teď za okny nachází krásná sněhová nadílka, která dotvoří dokonalou atmosféru na další díl našich oblíbených polibků! Takže, připravte si nějaký horký nápoj, pusťte si romantický song a pusťte se do čtení.

Vstup je jako vždy na vlastní nebezpečí, tady v těchto článcích se totiž spoilerům nevyhýbáme.

Zlomky nekonečna
Aneb když realita překoná romantické knihy

A v těch romantických knihách, do jejichž světa jsem občas pomyslně utíkal, se mi to vždy zdálo natolik vyumělkované, že se nedalo bavit o srovnávání s realitou. Ale sakra, já tolik chtěl.

Nakonec to udělal on. Naklonil se ke mně a políbil mě. V tu chvíli ve mně všechno explodovalo.

Byla to jen vteřina, jen okamžik, než se odtáhl zpátky. Oddálil se jen natolik, že stačilo se trochu pohnout blíž k němu a políbil jsem ho znovu. A znovu. A ještě jednou. Nad ničím jsem nepřemýšlel, jenom jsem se soustředil na to, aby moje rty odpovídaly těm jeho. Zamiloval jsem se do místa, které nám tuto chvíli umožnilo. A plně jsem si uvědomil, že se zamilovávám do něj.

Zvrácená pouta
Aneb když polibek má svou vlastní řeč

Sotva jeho slova stihnu zpracovat, než mě políbí a – bohové, žár jeho svalnatého těla, když se ke mně přitiskne, pocit, jak usrkává z mých rtů, jako kdybych byla to nejlepší víno a on se zmítal mezi protikladným nutkáním si ho vychutnávat a zhltnout.

Když vezme můj spodní ret mezi zuby, otevřu ústa. Polibek mu opětuju stejně hladově. Není to jen pusa. Je to všechno, co jsme si neřekli, vyřčené našimi rty, našimi těly. Je to nespoutaný vztek a naděje a strach a touha – všechno propletené a zostřené. Není tu prostor pro samotu. Žádná lítost. Jen jeho chuť, jako plné červené víno, a ten pocit, jak mě jeho síla obklopuje, vzdouvá se uvnitř mě.

Někdo jako já
Aneb když místo polibku nastane ohňostroj

„Ještě jsem ti to neřekl,“ pronese Blake ochraptělým tónem, když tmavýma očima sjede po mém těle dolů a zase zpátky nahoru, „ale vypadáš neuvěřitelně sexy.“ Přejede rukou z mého boku k vlasům a zatahá mě za pramínky těsně za uchem.

„Tobě se líbí růžová?“ zeptám se pisklavě.

„Líbíš se mi ty.“

A potom do sebe naše rty narazí, jako by explodoval ohňostroj, kouzelný a ohlušující, plný zářivých barev a nádherně zbarvené oblohy. Přesně to cítím, když mě Blake líbá. Vezmu jeho obličej do dlaní a nakloním se k němu. V místě, kde svými prsty pevně svírá můj bok, mi brní kůže. Mé rty přitisknuté k Blakeovým představují dokonalý závěr dne, jaký jsem zoufale potřebovala.

Koruna z kostí a zlata
Aneb když i tisící polibek neztrácí své kouzlo

Casteel se zachvěl a zašeptal: „Poppy.“

„Je to skutečné?“ zeptala jsem se.

Zlaté plamínky v jeho očích se divoce rozhořely. „Není nic skutečnějšího než právě teď.“ Nevím, kdo z nás dvou se pohnul jako první. Já. On. Oba najednou? Nebylo to důležité. Naše ústa se setkala ve vášnivém polibku. Chytil mě za zátylek a vlasy mi sevřel v pěst. Držela jsem se ho, prsty jsem se mu zarývala do kůže na ramenou. Byl to zničující polibek, dychtivý a nepotlačovaný. Vzájemně jsme si nárokovali jeden druhého. Naše rty se spojily v jedno. Naše zuby do sebe narážely. Pevně jsme se objímali a ten polibek i způsob, jakým jsme se drželi, se stal něčím úplně jiným.

Kufr z nebe
Aneb když si ani těsně před polibkem nepřestanete vykat

„Vy jste do mě zamilovaný?“ hlesla jsem a srdce mi bušilo tak zběsile, jako by mi chtělo prorazit hruď a vyletět ven.

„Eliso,“ vyslovil mé jméno, tak něžně, tak láskyplně, že jsem zapomněla na všechno kolem. Na své pochyby, okolí, na naučené způsoby.

Chytila jsem ho, přitáhla k sobě a políbila.

Bylo to jako hejno motýlů v dubnu, jako teplý déšť v létě, jako východ slunce na venkově. Jeho rty byly hebké a tiskly se k mým, jako by byly právě k tomu přímo stvořené.

Znovu jsem Benjamina políbila, vjela mu prsty do vlasů, jak jsem to chtěla udělat už tolikrát, a šťastně vzdychla, když mi mezi prsty proklouzly jeho hedvábné kudrliny.

Přesně po tomhle jsem vždycky toužila.

Vánoční prázdniny
Aneb když už vyjdou na povrch všechny tajnosti

Natáhla jsem se a vzala ho za ruku. Měl ji příjemně teplou a bylo to stejně dokonalé, jako předtím na saních. „Docela se ti to, že se ti líbím, dařilo skrývat.“

„Přišlo mi, že je to na mně dost poznat.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne. Ale začínám se v tobě vyznávat čím dál tím líp.“

Položila jsem mu ruku na hrudník, bez velkého přemýšlení jsem se k němu naklonila a dala mu pusu. Měl teplé a měkké rty. Kouř stoupající z ohně se smísil s vůní pečených kaštanů a dřevité ambry, kterou budu mít už vždycky spojenou s Arthurem Chakrabartim Watercressem. Zatočila se mi hlava.

Harry Potter a Fénixův řád
Aneb když na vás škrkny udělají fakt dojem, že je máte potřebu zmínit v ten nejméně vhodný okamžik

Dlouhou chvíli se na sebe dívali. Harry cítil palčivou touhu sebrat se a vyběhnout z komnaty, zároveň však nebyl schopen pohnout nohama.

„Jmelí,“ zašeptala Cho a ukázala na strop nad jeho hlavou.

„Jo,“ přikývl Harry. V ústech měl úplně sucho. „Nejspíš je ale prolezlé škrknami.“

„Co jsou to škrkny?“

„Nemám ponětí,“ přiznal. Cho k němu přistoupila blíž a jeho mozek jako by zasáhlo omračovací kouzlo. „Budeš se muset zeptat Střelenky. Tedy Lenky.“

Z Choiných úst se vydralo cosi mezi vzlykem a uchichtnutím. Byla mu teď ještě blíž než předtím. Klidně by mohl spočítat pihy na jejím nose.

„Mám tě vážně ráda, Harry.“

Nebyl vůbec schopen myslet. Po celém těle jako by mu pobíhali mravenci a ochromovali mu paže, nohy i mozek.

Teď už byla až moc blízko. Viděl každou slzu, která se jí chvěla na řasách…