Pozor, pozor! Jdeme vám trochu okořenit život. Opět jsme vybrali ty nejlepší polibky, u kterých hrozí, že zvýší vaše standardy, protože když takový polibek může dostat knižní postava, tak vy byste od své drahé současné, ale i budoucí druhé polovičky měli taky.
A jako vždy, v tomto článku je plno spoilerů, tak pozor na to.
Poslední songNajednou se mé rty tiskly k jejím. Neměl jsem tušení, jak k tomu došlo, jednoduše se to stalo.
Riley se zarazila, její ústa nejprve jako by ztuhla, ale sotva jsem vyvinul trochu tlaku, okamžitě se podvolila. Jemně jsem vtáhl její ret a čekal, jak bude reagovat. Vydala tiché zasténání, chytila mě na zátylku a přitiskla se blíž ke mně. Můj jazyk se setkal s jejím, dotkl se ho jen letmo, dokud jsem neucítil její odpověď. Chutnala po peprmintové žvýkačce a ještě něčem dalším, omamném, co jsem neuměl definovat. Položil jsem jí ruku kolem pasu a pohroužil se do toho okamžiku. Riley líbala právě tak intenzivně, jako zpívala, když se nikdo nedíval: volně a vášnivě. Bylo to, jako by se mi tady a teď chtěla úplně celá odhalit. Otevřela mi své nitro, nabídla mi ho jako dar, který mi, aniž by o tom věděla, darovala svou písní toho večera ve školním divadle.
Jenom nestvůra„Miluju tě od chvíle, kdy jsem tě poprvé uviděla,“ řekla. Od té doby a už předtím. Teď a navždycky.
„Miluju tě,“ zašeptal jí. „Vždycky jsem tě miloval.“
Joan zavřela oči. Cítila, že jí začaly kanout slzy, když se jejich rty dotkly. A časová osa odpověděla. Svým nestvůřím já to cítila, když se její rty pod jeho pootevřely: změnu ve světě, jako by se k sobě přibližovaly dvě zubaté strany pukliny. Časová osa se opravovala.
Jen na okamžik si dovolila to cítit. Představovala si, že by to s ní a Nickem skutečně mohlo dopadnout takhle. Že by mohli být šťastní.
Divoká říšeByl u mě tak blízko a jeho dlaň mě příjemně hřála na tváři, zatímco z dálky ohlašoval jásot davu poslední souboj večera. Cítila jsem se ztracená, truchlila jsem nad ztrátou přítele a sotva jsem se držela na nohou. Toužila jsem po pocitu bezpečí. Klidu. Chtěla jsem cítit, a ne přemýšlet.
Naklonil se ke mně blíž a já na rtech ucítila jeho teplý dech. Toužila jsem po jeho polibku, chtěla jsem aspoň na chvíli cítit něco krásného. Zapomenout na okamžik na všechnu tu bolest a ošklivost. Hřál a byl na mě hodný.
„Brexley,“ šeptl a pak se rty dotkl těch mých.
Bouchnutí zavíraných dveří cely nás vrátilo zpátky do reality.
Magie havranůPřimhouřil oči. Pak natáhl ruku. Bezmyšlenkovitě jsem po ní sáhla, abych mu pomohla vstát. Ale jakmile se naše kůže dotkly, sevřel prsty kolem mých a prudce zatáhl, až jsem mu s nárazem přistála na hrudi. Plášť se snesl dolů a úhledně nám oběma ovinul nohy. Havran mi věnoval okouzlující úsměv. Oplatila jsem mu to zlostným pohledem.
„Použiju na tebe železo!“
„Když musíš,“ řekl trpce.
„Opravdu to udělám!“
„Ano, já vím.“
Uvědomila jsem si, že jeho hrudník je velmi pevný a že obkročmo obepínám jeho štíhlý pas. Nepravidelný dech, jeho i můj, nás mírně rozkolébal proti sobě. Znovu se ve mně hromadilo žhnoucí teplo a klesalo níž.
Nepoužila jsem na něj železo.
Místo toho jsem se sklonila a políbila ho.
Půlměsíční město: Rod nebes a dechu„No, vzhledem k tomu, že strkáme nos do fakt nebezpečnejch sraček, asi přišla správná chvíle, abych připustila, že nechci čekat do zimního slunovratu.“
„Na copak?“ Sakra, jeho hlas zněl náhle o oktávu níž.
„Na tohle,“ zamumlala, zvedla se na špičky a políbila ho.
Vyšel jí vstříc a nedokázal potlačit zasténání, když ji k sobě divoce přivinul a přimkl rty k jejím ve stejném okamžiku, kdy se jejich těla dotkla. Když ji ochutnal, měl pocit, že se s ním zatočil celý svět…
Kniha noci„Pojď ke mně blíž,“ řekl jí.
Když se k němu sklonila, přejel jí palcem po klíční kosti. Dotýkal se přitom její kůže jen docela maličko. Její vlasy kolem nich vytvořily závoj.
Nadzvedl se, aby ji políbil. Jeho rty se jí dotkly opatrně, jako by byla něco křehkého a vzácného. Karamelové nitky. Motýlí křídlo. Něco jiného než mozol v lidské podobě. Nebo kámen čekající na to, až ho někdo prohodí oknem. Něco jiného než Charlie Hallová.
Možná si myslel, že takhle by měl dívky líbat, možná takhle líbal tu holku z fotky ve své peněžence. Možná se snažil prokazovat jí úctu. Pokaždé, když to udělal, si Charlie ale nemohla pomoct a cítila v tom výzvu.
Ranhojička – Zlatá klec„Otevři oči, lásko,“ zašeptal Jaren.
Chvíli jí to trvalo. Srdce jí bilo jako o závod, bilo, bilo, ale když se na Jarena znovu podívala a uviděla, co čiší z jeho výrazu, všechno se v ní zastavilo.
A vzápětí vybuchla.
Kiva nevěděla, kdo se pohnul jako první, ale najednou se jeho rty tiskly k jejím, jednu ruku jí vpletl do vlasů a druhou si ji tiskl k hrudi. Když ucítila jeho jazyk, zalapala po dechu a automaticky otevřela ústa. Jejich polibek se prohloubil a Jaren zasténal. Ten zvuk způsobil, že se jí už doopravdy podlomila kolena, ale jeho paže, pevná jako ocel, kterou ji svíral kolem pasu, ji udržela na nohou. Naklonila se k němu celým tělem, rukama mu přejela po hrudi až ke krku a do jeho neuvěřitelně hebkých vlasů a přidržela mu obličej u svého, jako by si přála, aby jejich polibek nikdy neskončil.
Kouzelnický turnaj, pevná přátelství, rodinné drama, odhalování minulosti i milostná zápletka… to všechno se vešlo do knihy Čarodějka – Šepot kouzel od Elise Kovy. A protože se blíží možnost přečíst si druhý díl, je na čase si připomenout, co že se to v první knize vlastně stalo. V tomto článku najdete základní informace o světě, přehled postav […]
Poslední merenda roku 2024 je tady 🤩 Dozvíte se, co vychází v listopadu, a tradičně pro vás máme i pár infošek z knižního světa.
Vydání každé další knížky Holly Black vždycky oslavujeme kvízem. Už jste mohli zjistit, jestli v Zemi víl přežijete, nebo do kterého dvora byste patřili, teď je ovšem na čase rozlousknout tu nejdůležitější otázku ze všech: která z našich milovaných postav ze sérií Krutý princ a Ukradený dědic se vám nejvíc podobá? Jestli je to […]
