Už máte vánoční náladu, nebo se jí bráníte? Čtete radši fantasy, nebo contemporary? Ať už jste na předchozí otázky odpověděli jakkoli, garantujeme vám, že pro vás v tomhle článku máme polibek přesně na míru. Tak se s námi pojďte ponořit do nejlepších láskyplných, vášnivých i nesmělých scén, co jsme za poslední dobu v knížkách našli.
Varujeme vás předem, že tento článek může obsahovat spoilery. Čtěte jen na vlastní nebezpečí!
Zajel jí prsty do vlasů a přiblížil rty k těm jejím. Když se konečně setkaly, Iris jako by tělem projel elektrický výboj. Roman ji políbil hladově, jako by ji už dlouho toužil ochutnat, takže nejdřív nemohla popadnout dech. Jakmile však prvotní šok opadl, v žilách se jí rozlilo hřejivé vzrušení.
Pootevřela rty, aby mu polibek opětovala. Cítila, jak se chvěje, když mu dlaněmi přejela po pažích a přitiskla se k němu. Potom oba trochu zavrávorali a Iris měla pocit, že padají, a nemohla s tím vůbec nic dělat, dokud za zády neucítila pevnou zeď. Roman ji na ni přitiskl a jeho štíhlé tělo sálalo, jako kdyby vzplálo vnitřním plamenem. Jeho teplo jí prostoupilo kůží, usadilo se v jejím nitru a Iris nedokázala potlačit vzdech, který se jí vydral ze rtů.
Roman sevřel její tvář do dlaní. Ano, vážně po ní už dlouho toužil. Poznala to ze způsobu, jakým se jí dotýkal, z toho, jak si svými rty nárokoval její ústa. Jako by si tuhle chvíli nespočetněkrát představoval.
A potom se Flick s tichounkým, sladkým vzdechem natáhla a políbila ho. Jemně, něžně. Dohánělo ho to k šílenství. Odtáhl se, mlaskl a promluvil tiše chraplavým, dychtivým hlasem. „Ukážu ti, jak se to dělá doopravdy, zlato.“
Vzal její obličej do dlaní a natočil si její rty ke svým.
Vydechla mu mezi rty a zachvěla se, než na jeho stisk odpověděla sáním. Přitiskla se k němu celým tělem a jemu se z hrdla vydral vzdech, jak ho pohltila ta krajina lučních květin a slunce.
Zvedne ruku a s pohledem ponořeným do mého mě pohladí klouby prstů po tváři. Zadívá se na mé rty a já mu je téměř neznatelně nastavím. Pomalu se ke mně skloní. Těsně před tím, než je spojí se svými, mi ještě jednou pohlédne z těsné blízkosti do očí. Pak už na nic nečeká. Něžně a hladivě se vpije do mých rtů.
I poslední paprsky slunce se schovají za obzor a okolí se zahalí do tmy. Ve mně však poprvé po dlouhé době zažehne plamínek mihotavého světla.
Povzdechla si. „Pak jsme tady uvěznění, ty i já. I přes všechny naše dary.“ Obrátila se k němu. „Políbíš mě teď, Santángeli?“ Měl to odmítnout.
Měl se zvednout a odejít, pomoct si od toho toužení sám. Pro dobro svého srdce a jejího života by to měl udělat. Ale nakonec, i po tolika životech, byl pořád jenom muž.
Naklonil se k ní. Rty měla měkké, ústa sladká, a když ucítil tlak jejího jazyka, věděl, že už se nedokáže bránit. Vytáhl ji z koupele, namočil si rukávy až po lokty a ani si toho nevšiml.
Přála jsem si rozsvítit další žárovku, přála jsem si rozsvítit všechna světla v knihkupectví, abych na něj dobře viděla, ale i smích napůl ukrytý ve stínech byl víc, než jsem čekala, že kdy spatřím na vlastní oči. Bezmyšlenkovitě jsem vykročila směrem k němu, snad abych si tenhle vzácný úkaz prohlédla zblízka, a když jsem byla na dosah ruky, Jaxon zvážněl a zadíval se mi do očí. Absenci jeho úsměvu mi náhle vynahradila jeho ruka na mé čelisti, jeho dlaň na mém pasu, jeho horký dech na mých rtech. Políbil mě tak lehce, až bych si dokázala namluvit, že se mi to jen zdálo, ale po prvním opatrném dotyku našich rtů jsem se dočkala pusy, kterou z paměti už nikdy nevymažu. Líbat ho v přítmí knihkupectví bylo úplně jiné než v rušném obchodním centru nebo na hokejovém zápase. Tady jsme se soustředili jenom na sebe a pouze knihy kolem byly svědky toho, jak mi Jaxon ukazováčkem nadzvedl bradu, aby prohloubil náš polibek. V noci jsem byla odvážnější než za světla, troufl a jsem si ho jemně kousnout do spodního rtu, troufl a jsem si nebýt potichu, troufl a jsem si mu rukama zajet pod tričko a prsty opsat kontury jeho břišních svalů…
Pak ji políbí. Políbí ji, jako to chtěl udělat už celé dny a týdny a snad celou věčnost.
Není to opatrný polibek. Cítí její zuby na svém jazyku, její suché rty. Cítí, jak se mu ostré hrany jejích nehtů zarývají do krku. Zachvěje se. Nechce být opatrný a nechce se ani cítit v bezpečí.
Chce ji.
Wren ho táhne dolů, níž a níž, dokud neklečí na trávě v zahradách. Doubkovi se touhou zatočí hlava. Všude kolem nich se rozevřely okvětní plátky nočních květů a jejich hutná vůně prostoupí vzduch.
Ohňostroje.
Trubky.
Padající hvězdy.
Symfonické crescendo.
A když mi polibek oplatí… je to neskutečné kouzlo. Sluneční výbuch osmé úrovně.