Můžeme si nalhávat, že knížky čteme kvůli zápletce, všichni ale ve skrytu duše čekáme na to, až se dvě hlavní postavy konečně dají dohromady. A ať už jim to trvá děsně dlouho, podezřele krátce nebo cokoli mezi tím, ten polibek, který následuje, vždycky stojí za přečtení. A dneska pro vás máme hned sedm takových!
Před čtením si rozmyslete, jestli vám nevadí odhalení zápletky. Článek totiž může obsahovat spoilery.
Duše krve a popelaChtěla víc.
A já jí to mohl všechno dát.
Naklonil jsem hlavu, prohloubil polibek a vtáhl její našpulené rty do svých, což se jí líbilo, a přitiskla se ke mně ještě víc. Když polibek skončil, odtáhl jsem se, abych spatřil její naběhlé, lesknoucí se rty. Moc se mi líbily. Hodně.
Poppy se ke mně přiblížila o vteřinu dřív než já k ní – a kurva, to se mi líbilo ještě víc. Její dychtivost mi rozproudila krev. Sjel jsem rukama z jejích ramen a musel si dávat dobrý pozor, aby necítila moje tesáky. Totam bylo počáteční škádlení. Zachvěla se a opětovala mi polibky s vášní nezkušené, která předčila všechno předtím. Spokojeně jsem mručel proti jejím rtům. Kousl jsem ji do spodního rtu a usmál se, když zalapala po dechu. Svíjela se v mém objetí, téměř zoufale svírala v dlani moji tuniku a já dobře věděl, co to znamená.
Chtěla ještě víc.
A já jsem jí to přeochotně dopřál.
Můžeš říct: Miluju tě, nebo Nos můj dres na každej zápas„Myslím, že teď budeme mít času dost.“ Lucas sklonil hlavu, zmenšil vzdálenost mezi námi a já cítila, jak se vzduch začal plnit elektrizující energií. Ve chvíli, kdy mi pohled utkvěl na jeho rtech, jsem začala toužit, aby se setkaly s těmi mými. Chtěla jsem, aby mě políbil. Lucas se jemně dotkl mé lícní kosti a prsty něžně doputoval podél mého obličeje přímo k bradě. Zachvěla jsem se a každým kousíčkem mého těla začala proudit nervozita. Dychtivá, nedočkavá nervozita, se kterou mi mohl pomoct jedině on.
S určitou dávkou nejistoty se Lucas sklonil ještě o něco víc. Jako by si říkal o svolení. Jako by čekal, jestli mu neuteču. Neutíkala jsem. Naopak jsem si stoupla na špičky a utvrdila ho v tom, co se chystal udělat. Ve chvíli, kdy se naše rty konečně setkaly, jsem věděla, že se mi to celé jen nezdá. Všechno bylo najednou tak skutečné. Horko, které z jeho rtů sálalo, ve mně vyvolávalo ještě větší touhu a já si přála, abych se od nich už nikdy nemusela odtrhnout.
Havraní spolekV této vidině rozmazávala noc blyštivé odrazy na mokrý asfalt, z nějž stoupala pára, a semafory právě blikly ze zelené na červenou. Camaro stálo zaparkované u obrubníku, na sedadle řidiče seděla Blue. Všechno bylo načichlé vůní benzínu. Na sedadle spolujezdce letmo zahlédla chlapce v tričku s límečkem. Gansey. Naklonil se k ní nad řadicí pákou a prsty se dotkl její obnažené klíční kosti. Na krku ucítila jeho horký dech.
Gansey, zašeptala varovně, ale sama se cítila vratce a nebezpečně.
Chci aspoň předstírat, řekl Gansey a jeho slova mžila na její kůži. Předstírat, že bych mohl.
Blue ve vidině zavřela oči.
Možná se mi nic nestane, když já políbím tebe, prohodil. Možná je nebezpečné, jen když ty políbíš mě…
Uvnitř stromu Blue něco strčilo do zad a vytrhlo z vidiny.
Můžeš říct: Miluju tě, nebo Bojím se výšek, ale s tebou bych skočil do neznámaJeště jednou jsem se na něj podezřívavě podívala, než jsem nechala pomalu klesnout víčka. Okamžitě se mi zbystřily ostatní smysly, takže jsem cítila, jak se ke mně Asher přibližuje, jak se ke mně sklání. Maličko jsem se lekla, když mi dlaněmi přejel po pažích, a zrychlil se mi dech, když se svými rty letmo otřel o ty mé, než se zase vzdálil, aby se zeptal: „Můžu?“
Hlas v mé hlavě netrpělivě křičel NE ASI!!!, ale já jsem se zmohla jen na přikývnutí. Čekala jsem okamžitou reakci, ale Asher na to šel pomalu. Rukama mi přejel přes ramena a krk až k tvářím, které schoval ve svých dlaních, a když už jsem čekala pusu, ještě mi palcem pootevřel rty.
Takže si chce hrát?
OK, já si hraju ráda.
Vytáhla jsem se na špičky a ten očekávaný polibek jsem si vzala sama.
Stačí si počkat„Jsi nejvíc nemožná, nejvíc neskutečná ženská, co jsem kdy v životě potkal, Diano. Půlku času bych tebou nejradši pořádně zatřásl a tu druhou bych tě nejradši…“ Odmlčel se a dál mi hleděl přímo do očí.
Vteřinu nato se svalnatá paže, kterou mi předtím strčil před trup, abych se ne uhodila hlavou o palubní desku, pohnula. Jeho ruka, mozolnatá dlaň s dlouhými prsty, mi vklouzla za zátylek a pak mi dal pusu. Dotkl se mých rtů, jemně, sotva po nich přejel, byl to jen tichý, vlahý dech, který mi pohladil ústa.
Ale pak odhodil zábrany. Nezaváhal, nevaroval mě. Jeho plný horní ret se přitiskl na můj, jeho rovné, bílé zuby vsály můj spodní ret… a najednou mě líbal.
Znovu a znovu. Jemně, ještě jemněji.
Ani já jsem nezaváhala. Rozevřela jsem ústa a jakmile si můj mozek uvědomil, co se děje, stiskla jsem mezi nimi jeho horní ret. Přisál se ke mně, jeho jazyk vklouzl do mezírky, kterou jsem mu otevřela. Jazyk proti jazyku. Jednou rukou mě držel za šíji, druhou mě chytil za bok. A moje ruce? Možná mu přejížděly po bocích, nebo možná po stehnech, neměla jsem nejmenší ponětí. Jediné, na co jsem dokázala myslet, byl Dallas. Dallas, Dallas, Dallas. A jak moc jsem po tomhle toužila. Že jsem tohle chtěla víc než cokoli za celý svůj život.
Můžeš říct: Miluju tě, nebo Vždycky budu Watsonem k tvému Sherlockovi„Ty, Lio,“ olízla jsem si rty. „Proč jsi se mnou vlastně do toho vyšetřování šla?“
„Ty, slečno O,“ na tváři se jí objevil šibalský úsměv, „bys rozhodně měla vědět proč.“ S těmi slovy mi znovu položila dlaně na tváře a přitáhla si můj obličej ještě blíž než předtím.
Vždycky jsem si myslela, že si všechny ty knižní postavy vymýšlí, když tvrdí, že zapomněly dýchat. Ale já právě teď na nějaký kyslík nedokázala ani pomyslet. Zapomněla jsem na liják venku, na knihu ve svém klíně, na tátovu nepříjemnou zprávu a na všechno, co se dělo okolo Betty Breckenridgeové. Byla jsem jen tady a teď, s Liinými dlaněmi na svém obličeji, a zírala přímo do jejích modrých očí.
A pak jsem ty svoje najednou pevně zavřela, protože Liiny rty se nějakým zázrakem ocitly na mých. Bylo to, jako bych dýchala pod vodou. A už nikdy jsem nechtěla zažít nic jiného.
Vjela jsem jí rukama do vlasů a ze rtů se mi vydalo tichounké zasténání.
Na rtech jsem cítila Liin úsměv. Už mi bylo naprosto jasné, proč chtěla být mým Watsonem. A ten důvod se mi rozhodně zamlouval.
Uvidíme se včera„Pořád se ti chce brečet?“ zeptá se chraplavě.
Stačí jen zavrtět hlavou a tenhle maličký pohyb posune moje rty k jeho.
Ano.
Náš polibek je zoufalý, naléhavý a já si nejsem jistá, kdo se pohnul jako první – vím jen to, že jsem se ještě nikdy necítila tak dobře. Polibkem proudí týdny a týdny vzpomínek, dlouhé noci a časná rána a výlety, které nás nikdy nedovedly tam, kde jsme začali. Hádky a příměří a teorie. Zabořím prsty do jeho vlasů, zatímco on mě k sobě pevně přitiskne a omotá mi ruce kolem pasu.
Pootevřu rty a naše jazyky se propletou. Je ztělesněním horka a sladkosti a naděje a já miluju, jak se mi na ústech rozplývá jeho dech, to tiché hučení, ze kterého mi ochabují končetiny.
Kouzelnický turnaj, pevná přátelství, rodinné drama, odhalování minulosti i milostná zápletka… to všechno se vešlo do knihy Čarodějka – Šepot kouzel od Elise Kovy. A protože se blíží možnost přečíst si druhý díl, je na čase si připomenout, co že se to v první knize vlastně stalo. V tomto článku najdete základní informace o světě, přehled postav […]
Poslední merenda roku 2024 je tady 🤩 Dozvíte se, co vychází v listopadu, a tradičně pro vás máme i pár infošek z knižního světa.
Když jsme se začetli do Božských rivalů, příběhu Iris a Romana, kteří soupeří o místo sloupkaře v novinách, věděli jsme, že to bude vážně něco 😭 Tahle kniha je totiž napínavá, nabitá emocemi a plná překrásných myšlenek a dopisů, které si budete toužit zarámovat a číst pořád dokola 💌 P. S. Jestli bychom někoho v poslední […]
