Ať už jste bláznivě zamilovaní, nebo na lásku svého života teprve čekáte, pojďte se s námi na chvíli zasnít a prožít sedm fiktivních polibků. Dnes jde o výběr čistě z knih, které se odehrávají v našem světě, takže jde o realistické zážitky bez křídel a upírů. I tak je ale rozhodně o co stát!
Čtěte pouze na vlastní nebezpečí, v článku se mohou vyskytovat spoilery!
Léto mezi řádky„Co si budeme povídat, ten největší hrdina asi úplně nejsem,“ zasmál jsem se rozpačitě, smích mi ale skrz stažené hrdlo probublal jen přiškrceně. V tu chvíli sevřel mou ruku o něco pevněji a já úplně zmlkl.
„Já taky ne,“ pokrčil rameny. Následné ticho přerušovaly jen vlny tříštící se o sebe a nervózní tlukot srdce, který mi duněl v uších. „Ale občas se o to člověk musí alespoň pokusit.“
A než jsem stačil mrknout, naklonil se ke mně a bez váhání spojil naše rty.
Jsme nevyhnutelníKdyž jí dohrálo Beatles a nastalo ohlušující ticho, ještě chvíli stála zády ke mně a dívala se do údolí. Na jejích zvedajících se ramenou jsem viděl, jak zhluboka dýchá. Měl jsem nutkání jít za ní a obejmout ji, cítit její dech na vlastní kůži, ale neudělal jsem to. Počkal jsem, dokud nepřišla ke mně a nestoupla si do mezery mezi mýma nataženýma nohama. Ani jeden z nás nic neříkal, ani jeden z nás nezvedl ruku a nedotkl se toho druhého. Vzdálenost, která nás dělila, byla nabitá elektřinou, až bych přísahal, že na konečcích prstů cítím, jak to kope. Stačilo by ohnout ruce v loktech a mohl bych své dlaně položit na její boky, přitáhnout si ji k sobě a…
Kašlu na to, i princezna se občas stává rytířem.
Protože jsem se opíral o kapotu, byli jsme oba skoro stejně vysocí, a tak jsem to k jejím rtům neměl daleko.
Drahý Aarone„Na eskymácký pusy bych si zvyknout uměla,“ zašeptala jsem.
A s odvahou, kterou bych do sebe nikdy neřekla, jsem naklonila hlavu do strany právě dost na to, abych mu mohla přitisknout rty na pusu. Byl to jen kratičký polibek. Rty na rty. Trval sotva vteřinu a pak jsem se nepatrně odtáhla.
Aaron mě napodobil a tentokrát přitiskl rty na moji pusu on. Dvě vteřiny, a pak se odtáhl.
A pak jsme se začali střídat. Já na tři vteřiny. On na čtyři. Já na pět. On na šest. Sedm. Osm. Devět.
Vždycky JaneCítil jsem to. Vysílala ke mně cosi, co mě tahalo za srdce. Z hrdla mi unikl tichý zvuk. Zamumlala nějakou nesrozumitelnou otázku. Jen jsem chtěl… všechno. Chtěl jsem ji celou. Chtěl jsem, aby chtěla mě. Celý jsem se třásl a děsil se, že couvne a uhne. Vzpamatuje se. Uteče.
A tak jsem vzal pomalu její obličej do dlaní, zavřel oči a vychutnával si to – příjemné opojení, že jsme si tak nablízku, to skoro toho všeho.
Ale moje ústa našla její. Letmo, jen letmo. Dotek lehký jako peříčko. Dal jsem jí něžný polibek. Trochu rozpačitý, jako bych zkoušel neznámé vody.
A pak už to nebylo skoro.
99 kluků Micaha SummerseChci se naštvat, ale nemůžu mu to udělat. Očividně má dost strach, že je s námi konec, ještě než jsme začali.
„Tys to nevzdal,“ basový hlas se mu láme. „Věříš v pohádkové konce, ale,“ přerývaně se nadechne, „já už ne.“
Postavím se na špičky a přiblížím své rty k jeho.
Dva umělci se poprvé políbí v jasném světle působivých odstínů Hopperových Nočních ptáků a Grant někde v hloubi duše snad zase začne na pohádkové konce věřit.
ZmrzlinářkyMísto mozku mám jen zamotané klubíčko vláken a bojím se, že když za ně začnu tahat, všechno se sesype. Ale teď, v tuhle chvíli, vím, co chci. Bez sebemenších pochyb.
Chci Chloe. Tak trochu bez závazků, tak, jak chci já. Historie se opakuje, ale lépe. Jestli je tohle naše jediná chvíle, kdy si to můžeme zopakovat, chci ji využít, i kdyby to všechno mělo vyblednout pod paprsky ranního slunce. A jsem si skoro jistá, že se to stane. Právě teď si znovu vybírám stan, i když vím, jak to dopadne.
Podle toho, jak mi z pohledu, který po mně Chloe vrhá, běhá mráz po zádech, hádám, že to cítí stejně. Každá buňka v mém těle mě vyzývá, abych v její tváři vyhledala souhlas, chtíč. Chloe se opře o stěnu výtahu, zlehka našpulí rty a přejede po nich svým velice růžovým jazykem a pak povytáhne obočí, jako by chtěla říct, že moji nevyřčenou výzvu přijímá.
Víc nepotřebuju. Vrhnu se na ni, přistanu jí v náručí a políbím ji. Cítím, jak se směje, jak rukama svírá všechno, na co dosáhne.
Vzdálenost mezi námi„Protože se bojím, že jakmile mě chytíš, hra skončila.“ Nemůžu uvěřit, že jsem to před ním přiznala nahlas, když jsem to doteď nepřiznala ani sama sobě. Jenomže on mě prokoukl. Vždycky mě prokoukne.
Přejede mi prstem po tváři a mně zabuší srdce do žeber, jak se probudí k životu veškerá nervová zakončení od mé tváře až po ruce.
„Nevěděl jsem, že spolu hrajeme nějakou hru,“ řekne mi Xander.
Usměju se. Přesně tohle mi pověděl při našem druhém setkání. Podívám se na něj, a jako kdyby čekal jenom na tohle, jeho rty se setkají s mými. Když se dotknou, cítím elektrický proud. Xander mě líbá něžně a rty má stejně teplé jako dlaně.
Poslední merenda roku 2024 je tady 🤩 Dozvíte se, co vychází v listopadu, a tradičně pro vás máme i pár infošek z knižního světa.
Podzim je, jak všichni víme, plný skvělých knižních novinek. Než se do nich ale pustíme, máme pro vás tipy na knížky, které vyšly už v minulých měsících a rozhodně byste je neměli minout. Ptáte se, jak jsme je vybírali? Samozřejmě podle nejlepších polibků – protože dobrá romantická linka je prostě základ každého příběhu. Pokud si nechcete […]
Nejočekávanější merenda roku je tady, protože tradičně v říjnu vychází nejvíc knížek (ehm, skoro 30) a jsou mezi nimi samé pecky 😍 Konečně se dočkáme nového HumbookTipu, knižního adventního kalendáře nebo třeba nové knihy Leigh Bardugo.
