7 nejlepších citátů ze Zmizení Sáry Lindertové

Jednoho podzimního večera vešla bezproblémová studentka Sára Lindertová do metra a víckrát ji nikdo neviděl. Hlavní vyšetřovatel Richard Ehler spojuje Sářino zmizení se starým případem, který mu ani po letech nedá spát. Po dívce pátrá i její sestra Klaudie a Sářin přítel Oliver. Oni i policie vědí, že neodešla dobrovolně. A není jediná. V metru totiž začíná mizet stále více lidí. Klaudie je přesvědčená, že hluboko pod městem žije neviditelné zlo…

Zmizení Sáry Lindertové je mysteriózní detektivka od vítězky literární soutěže Hvězda inkoustu. Tady jsou nejlepší citáty, které jsme v ní našli.

„Věnováno těm, kteří mě k psaní inspirovali, ale nikdy si tenhle příběh nepřečtou. A stejně tak všem, kteří se do tmy ohlíží přes rameno.“

„Je mi to líto. Taková příhodná, prázdná fráze. Ani za mák nevystihovala, co si musely prožít. Čtyři slova, která druhé chránila před bolestí. Těžkou, skličující, vytrvalou bolestí. Tou, co vás sežere zaživa. To nemohl nikdo chápat.“

„Dívky, jako byla ona, jen tak samy nemizí. Dívkám tohohle typu se většinou stane něco zlého. Kolem vyvstalo příliš otazníků.“

„Mám strach, nepopsatelný strach, syrový, asi jako každý člověk, který se s nezvratnou jistotou přesvědčil o existenci něčeho vyššího a mocnějšího, něčeho, čemu se jeho mozek doposud zdráhal uvěřit.“

„Smrt byla přirozeným vyústěním života, nic víc.“

„Jen se potřebuju vyspat,” ušklíbla se a pokusila se o co nejvíc bestarostný výraz.
„Spát budeš v rakvi, zlato. Život běží teď!“

„Bolest má mnoho podob. Malé píchnutí špendlíku do prstu, náhodná bolest, když si ukopnete palec o práh dveří, prostě bolesti, se kterými žijeme každý den. Existoval však i druh bolesti, kterou nelze snadno ignorovat, nezažene ji pofoukání nebo studený obklad. Stupeň bolesti tak vysoký, že přehluší vše ostatní, dokonce i samotné myšlení. Nechá svět kolem zmizet, propadnout se do nicoty, až to jediné, nad čím dokáže člověk uvažovat, je, jak moc to v tu chvíli bolí. Taková bolest Klaudii sevřela hruď.“