7 nejlepších citátů ze Světla v temnotách

Je rok 1943 a Stefania Podgórská pracuje pro rodinu Diamantových v polském Přemyšlu. Po vpádu německé armády do města jsou Diamantovi donuceni k odchodu do ghetta. Stefania zde zůstává se svojí šestiletou sestrou Helenou sama. A potom někdo zaklepe na dveře – je to Max Diamant. Utekl z transportu do koncentračního tábora a žádá o pomoc. Dívky v ten okamžik učiní mimořádné rozhodnutí a Maxe ukryjí. Po něm pak i dvanáct dalších Židů…

Jedno zaklepání na dveře změní řadu životů. Světlo v temnotách je historický román podle skutečného příběhu.

Tenkrát jsem ještě nevěděla, že s tmou přichází strach.

Svět je krásný, ale lidé ho dělají ošklivým.

Smutek se občas promění v krutost.

Pomoc může přijít, i když ji vůbec nečekáte, což je dobré si pamatovat, protože to znamená, že nikdy nejste úplně sami. I když vám to tak připadá.

Lidé rádi dávají druhým nálepky. Žid. Katolík. Němec. Polák. Všechna ta pojmenování ale byla nesprávná. Nepostihovala pravou podstatu věci a kreslila dělicí čáry na špatných místech. Laskavost. Krutost. Láska a nenávist. To byly ty hranice, na kterých opravdu záleželo.

Smrt není ve skutečnosti tak strašná, říkám si. Strašné je ztratit šanci žít.

Na půdě nad námi je ticho. Já ale vím, že to ticho je plné nádechů a výdechů a tlukotu srdcí. Je plné myšlenek a pocitů, kterým jejich majitelé nemohou dát průchod. Ticho nad našimi hlavami je plné života, i když smrt může přijít každým okamžikem. Ticho nemusí nutně znamenat prázdnotu. Ne vždycky. Ne v mém případě.

Citáty si můžete stáhnout i graficky a použít třeba jako tapetu do mobilu, nebo vytisknout jako záložku do knížky.