7 nejlepších citátů z Radio Silence

Frances je pilná studentka a nic jí nesmí stát v cestě na vysněnou univerzitu. Ani přátelé, vina nebo tajemství – dokonce ani to, kým ve skutečnosti je. Pak ale díky jednomu podcastu potká Aleda a poprvé v životě se nebojí být sama sebou. Když se důvěra mezi nimi rozpadne, Frances se najednou potácí mezi tím, kým byla, a tím, kým se touží stát. A pochopí, že se musí postavit své minulosti. Přiznat, proč zmizela její kamarádka a Aledova sestra Carys. K tomu ale bude Frances potřebovat veškerou svoji odvahu.

Radio Silence je román o hledání vlastní identity od autorky Srdcerváčů.

Říkám si – pokud můj hlas nikdo neposlouchá, vydává vůbec nějaký zvuk?

„Každej je jinej ve svý hlavě než navenek.“

„Kéž bych se uměla takhle krásně a něžně vyjadřovat. Ale já umím jenom křičet…“

Ahoj. Doufám, že mě někdo poslouchá.

Občas přemítám, jestli už nejsi po výbuchu, jako když exploduje hvězda, a to, co vidím, je v minulosti vzdálené tři miliony let, a ty už tu dávno nejsi. Jak spolu můžeme být tady a teď, když jsi tak strašlivě daleko? Když jsi tak strašlivě dávno? Křičím z plných plic, ale ty se nikdy neotočíš a nepodíváš se na mě. Možná že ve skutečnosti už jsem po výbuchu já. Každopádně však vesmíru přineseme přenádherné věci.

Chytrost byla koneckonců hlavním zdrojem mé sebedůvěry. Jsem založením smutný člověk, ve všech smyslech toho slova, ale aspoň jsem se chystala jít na prestižní univerzitu.

„Myslím, že heterácký romance už stejně všechny tak trochu nudí,“ prohlásil. „Upřímně si myslím, že vztahů mezi holkou a klukem je v knihách a filmech už víc než dost.“