7 nejlepších citátů z Havraního spolku

Když se narodíte do rodiny jasnovidců, nese to řadu výhod i zdrcujících břemen. Své o tom ví i šestnáctiletá Blue Sargentová – odmala jí totiž vtloukali do hlavy, že až jednou políbí svou pravou lásku, její vyvolený zemře. A tak se Blue klukům radši vyhýbá. Jenže pak se objeví havraní kluci, čtyři studenti elitní školy, které vede přitažlivý Gansey. Hrozba smrtícího polibku je najednou mnohem reálnější. Společně navíc řeší záhadu pohřbeného krále… a světy živých i mrtvých se začínají zlověstně prolínat.

Havraní spolek je prvním dílem oceňované fantasy tetralogie, která je plná akce i tajemna.

Lidé křičí, když nemají dostatečnou slovní zásobu na to, aby šeptali.

V jeho výrazu rozpoznala ono zvláštní štěstí, které člověk cítí, když něco miluje a neví proč, zvláštní štěstí, jež někdy dosahuje takových rozměrů, až se podobá smutku.

Dneska, pomyslela si, nastal den, kdy přestanu poslouchat výklady svojí budoucnosti a místo toho ji začnu žít.

Některá tajemství se odhalila jen před těmi, kteří prokázali, že jsou jich hodni.

Ronan říká, že vzpomínky jsou jako sny. Člověk si nikdy nepamatuje, jak skončil nahý u tabule před plnou třídou.

Znělo to, jako by jednoho z jeho spolubydlících vraždila vačice, nebo možná jako poslední momenty kočičí rvačky na život a na smrt. Detaily si jistý nebyl, ale byl přesvědčený, že s tím má co dočinění smrt.

Gansey byl zkrátka jen nějaký kluk, který má hodně věcí a v sobě díru, která se s každým rokem rozrůstala a ukusovala z jeho srdce víc a víc.