7 nejlepších citátů z Balady o ptácích a hadech

Je ráno v Den sklizně, který zahajuje desáté Hladové hry. Osmnáctiletý Coriolanus Snow se v Kapitolu připravuje na svou jedinou příležitost získat slávu jako trenér, jeho šance jsou však mizivé. Dostal ponižující úkol trénovat největšího outsidera, splátkyni z Dvanáctého kraje. V aréně bude probíhat boj na život a na smrt. Mimo ni Coriolanus začne se svou splátkyní soucítit a stane před zásadním rozhodnutím: řídit se pravidly, nebo přežít?

Balada o ptácích a hadech je dlouho očekávaný přírůstek do série Hunger Games, který se odehráva dlouho před událostmi Arény smrti. A kromě toho je i naším třetím HumbookTipem. vybrali jsme z ní 7 nejlepších citátů:

Nemůžeš mi vzít mé kouzlo,
smích mi nikdo neukradne.
Nemůžeš mi vzít mé jmění,
nemám totiž vůbec žádné.
To, co můžeš mi vzít, nestálo nikdy za to mít.

„Jak jsi mi to nedávno řekla v zoo? Něco s koláčem?“ zavzpomínal.
„Že jsi jako koláč se smetanou? Vy to neříkáte?“ zeptala se. „Je to poklona. Tam, odkud pocházím, jsou koláče hrozně suché. A smetana je vzácná jako slepičí zuby.“

Já jsem ta, kdo viděla tvé slzy,
znám zradu tvou i lásku,
škoda, že sklizeň přišla příliš brzy
a tys prohrál sázku.

Pravdou je, že jsme se všichni tak moc zabývali tím, jak se navzájem zabíjet, že jsme zapomněli, jak se máme bavit. Ona to ale umí. Ta tvoje holka.

„Pověz jí, že jí budu fandit,“ řekla Tigris.
„Pověz jí,“ dodala babička, „že je nám všem moc líto, že musí zemřít.“

Lidi nejsou tak strašní. To je jenom svět nutí k hrozným věcem. Jako nás v aréně. Dělali jsme tam věci, jaké by nás nikdy ani nenapadly, kdyby nás nechali na pokoji.

Půjdeš se mnou
ptám se tence
k stromu kalně šedým ránem
kolem krku s režným lanem
divné věci se tu děly
divnější než zajdeme-li
k tomu stromu oběšence.