Jsou různé typy čtenářů, aspoň co se týče hudby. Nás (dvě Markéty) ale nepřesvědčíte, že hudba a knihy spolu nesouvisí… Vytváříme si playlisty, pouštíme si hudbu ke čtení, a některé scény v knihách se nám odehrávají v hlavě jako videoklipy našich oblíbených písniček. A tak jsme dneska vybraly pár knih a přiřadily k nim pár skladeb, které si při čtení zkrátka musíte poslechnout taky. Protože jak by vám řekla Ava z Miluju tě. Já vím, každá dobrá kniha si zaslouží svůj soundtrack.
Možná tentokrát od Kasie West je letní oddechová romantika, která vás naplní pozitivní energii a zanechá vám úsměv na tváři. Sophie, která vypomáhá místní floristce, je nedílnou součástí každé oslavy (a každého dramatu), a přesto je stále plná optimismu a většinou i dobré nálady. Nemusela jsem přemýšlet dlouho a hned mě k Možná jednou napadlo stejně veselá, chytlavá a energická písnička! Není to nic jiného, než Watermelon Sugar od Harryho Stylese! Nenavozují vám tyhle slova automaticky dobrou náladu: „Tastes like strawberries, on a summer evenin‘ and it sounds just like a song, I want more berries. And that summer feelin‘, it’s so wonderful and warm“?
K Srdcerváčům od Alice Oseman se mi hodí dva typy písniček – buď akustické s trochu smutným nádechem (třeba když v začátcích sledujeme Charlieho, jak je ve škole šikanovaný a tak trochu ztracený) nebo energetické, veselejší, které navozují pozitivnější náladu (ty se hodí třeba ke scénám, kde se Charlie a Nick postupně sbližují). Jako tu jednu ústřední písničku pro Srdcerváče jsem vybrala WILD od Troye Sivana, která rozhodně spadá do té druhé kategorie. Jen se podívejte na ten text: „Trying hard not to fall, on the way home. You were trying to wear me down, kissing up on fences and up on walls, on the way home. I guess it’s all working out, now.“ Sama Alice Oseman vytvořila playlist k Srdcerváčům, který si můžete poslechnout tady.
Nejnovější kniha od Mariany Zapaty (aka královny pomalé romantiky) S láskou, Lukov je zasazena do prostředí krasobruslení a nechybí ani dva hašteřiví krasobruslaři, kteří si nemohou přijít na jméno. Jedno však mají společné a to lásku k rychlé jízdě, vysokým skokům a perfektním otáčkám. Určitě pochopíte, proč mi slova „Feel the wind in your hair, feel the rush way up here“ z Walking The Wire od Imagine Dragons k příběhu sedí. A kdyby to nestačilo, tak si tu písničku pusťte při jejich poslední jízdě a zaposlouchejte se do slov: „I’ll take your hand when thunder roars and I’ll hold you close, I’ll stay the course. I promise you from up above, that we’ll take what comes.“
Hned první sloka písničky Everybody Wants to Rule the World od Lorde vypovídá o atmosféře Kouzel rodu Thornů od Margaret Rogerson: „Welcome to your life, there’s no turning back, even while we sleep, we will find you.“ Zde se totiž vyskytují kouzelné grimoáry, které ačkoliv to jsou knihy, tak byste doma asi úplně mít nechtěli, protože se v mžiku dokáží přeměnit v monstra, které lze jen těžko zastavit. A kromě knížek s vražednými úmysly se tam pohybuje téměř lidské zlo s úmyslem zničit svět, protože: „Everybody wants to rule the world.“
Ke knize, kde rodiče hlavní hrdinky Prudence pojmenovávají své děti podle písní Beatles, snad ani nejde vybrat jinou skladbu než právě Dear Prudence. Instant Karma je ale kromě odkazů na skvělou hudbu plná taky roztomilých zvířátek, ekologie a prostředí moře – a pokud znáte Beatles trochu víc, víte, že všechno tohle se v jejich skladbách rozhodně odráží. Už jen verš „The sun is up, the sky is blue“ vám navodí tu letní atmosféru, které jsou stránky nejnovější knížky Marissy Meyer plné.
Vybrat jednu jedinou písničku k Miluju tě. Já vím od Nofreeusernames je zatraceně těžký úkol – vždyť k ní patří hned několik playlistů, které děj doprovází, a každá kapitola má svoji skladbu. Co ale nejvíc vystihuje hlavní hrdinku Avu, která tráví volný čas kromě čtení hlavně tvorbou cosplayů? Rozhodně Can’t Be Tamed od Miley Cyrus. Je to možná starší hit, ale představte si Avu, jak se do něčeho vrhá po hlavě a v pozadí zní „I wanna be a part of something I don’t know, And if you try to hold me back I might explode…“ I tahle písnička má nakonec v knížce svoji kapitolu.
Temná atmosféra močálů, kde jsou všechny bytosti tak trochu pokřivené, ale tak trochu lidské, se určitě dá popsat řadou skladeb. Žádná ale není tak přesná jako The Curse od Agnes Obel. Ze slok přímo odkapává tajemno a strach v kombinaci s příběhy, které jen čekají na to, až je někdo bude vyprávět. Verše „The curse ruled from the underground down by the shore, And their hope grew with a hunger to live unlike before“ popisují podle mě Světla nad močálem lépe než jakákoli anotace.