Není romantika jako romantika. Někdy se táhne, jindy je zase příliš rychlá. Někdy tomu jde těžko uvěřit a jindy s hlavními hrdiny prožíváte každé slovo. Některé romantické linky s vámi zůstanou ještě dlouho poté, co jste knihu dočetli a rádi se k oblíbeným scénám vracíte. Právě takové najdete v následujících pěti knihách.
Myslím, že Dvůr mlhy a hněvu nebude chybět na žádném žebříčku týkající se romantiky. Když jsem ji četla poprvé, skoro jsem až nedýchala, jak jsem hltala jedno slovo za druhým. Byla jsem zmatená a zničená spolu s Feyre a prožívala jsem s ní její hledání sebe samotné a lásky. A to nemluvím o našem fialovookém vládci. To je snad na samotný článek. Chápeme se, že?
Nikdy bych neřekla, že se mi bude líbit zápletka, která již od anotace smrdí milostným trojúhelníkem. Jak jsem se u Falešného polibku spletla! Navíc, autorka u mužů nepoužívá jména. Jejich kapitoly jsou z pohledu Prince a Zabijáka a vy do poslední stránky nevíte, kdo je kdo. Chvíli se vám zdá, že je to jasné a pak váháte, jestli to vážně je tak, jak si myslíte.
Romantiká linka z Kletby vítězů se na žebříčku objevuje proto, že je jiná. Je odlišná od všeho, co jsem doposud četla, a je naprosto skvělá a netradiční. Celé je to takové trochu pootočené a v pozici s mocí je žena a muž je tím, kdo je jí odevzdán na milost. Ale není to feministická kniha, to zase ne. Je nádherné sledovat, jak se odpor a nenávist postupně vytrácí a nahrazuje je něco jiného.
V Měsíčních kronikách si každý najde to svoje. (Začněte prvním dílem – Cinder) Čtyři rozdílné páry a čtyři rozdílné příběhy – jeden lepší jak druhý. Je libo trocha lásky mezi princem a kyborgem? Farmářkou a mutantem? Dívkou z měsíce a zlodě… ehm kapitánem? Nebo princeznou a jejím ochráncem? Sama si nedovedu vybrat, která romantická linka se mi líbí nejvíc.
Tohle je z trochu jiného soudku. P. S. Líbíš se mi vám ukáže tu první sladkou středoškolskou lásku, která začíná dopisy na lavici. Jasně, hned odhadnete, jak se to celé odehraje, ale i tak se nedovedete odtrhnout. Mně se dokonce chvíli zastesklo po střední (ale fakt jenom na chvíli) a říkala jsem si, proč se mi taky něco podobného nestalo.