3x inspirace Vojty Záleského

V dnešním díle seriálu #autorskáinspirace se podíváme do zákulisí knížky Převzetí od Vojty Záleského.

PROLOG

Z bílých dlaždic koupelnového obložení sálala odtažitost zatuchlého a neudržovaného bytu. Po zdech se jako temná krvavá žilnatina plazil nazelenalý plesnivý humus. Kdyby byl Rem Erdes doma, nedokázal by ten pohled snést ani vteřinu. V cizím pokoji mu to najednou nepřišlo tak důležité. Záleželo jen na tom, že u sebe nenechal nic, co by mohlo ohrozit jeho nebo jeho mladšího bratra Paula.

Remova soustředěná mysl vytěsnila veškerý venkovní ruch a dokázala vnímat jen tlumené, vnitřně rezonující bušení vlastního srdce, které do bledé tváře dodávalo trochu růžové barvy. Někde mezi rytmickými tepy Rem zaznamenal i děsivě hmotnou přítomnost stínu houpajícího se kdesi za jeho zády a po páteři mu přejelo mrazení.

Převzetí je příběh o bratrství a o tom, co se stane, když se utíká před zodpovědností. Bylo pro mě důležité dát ději nějaký hluboký osobní rozměr a ten přišel s tím, co mě pronásleduje už roky – co se musí stát, aby se to mezi bratry pokazilo? U mě je to umocněné tím, že jsme s bratrem dvojčata – jako malí jsme spolu trávili veškerý čas a o vše se dělili. Myšlenky na blízký vztah a zápletka založená na hledání, co se stalo s Paulovým bratrem, mi umožnila děj hezky uzemnit a pomohla mi dát Paulovi – gangsterovi – určitou lidskost v prostředí, které je silně ovlivněné násilím, znetvořením a hanbou. Proto se první scéna věnuje Paulovu bratrovi Removi – on děj začíná, díky němu existuje zápletka a je to jeho přemýšlení, které hned v první scéně naznačí, že čtenáře čeká něco zajímavého.

KAPITOLA 8

Chvíli trvalo, než vyzvracela projektily, které jí při akci u překladiště zajely do těch věcí. Stále nechápala proces toho všeho – a možná to ani nikdy nepochopí –, ale nějaký způsobem se cokoli, co pohltily, dostalo do žaludku a pak vyvolalo silné křeče. Meg musela zvracet, dokud nebylo vše cizí z těla pryč.

Na chvíli zatuhla – zář na oslizlém těle jí vrhla myšlenky kamsi hloub do duše, do těch chvil, kdy ještě neprošla změnou a doufala, že ji to mine. Nevěděla už, za kolika doktory a kněžími byli, aby se toho zbavila. Změna způsobená zářením prostě přišla sama od sebe, nevybírala si mezi bohatými, nebo chudými, hezkými, nebo ošklivými. Měnila tělo stejně, jako se housenky mění v motýly a harusové ve vyšší stadia bytí, někdy přes noc, jindy okamžitě, jako kdyby někdo pronesl zaklínadlo.

Téma změny se nese celou knihou a nikde není tak jasnější jako u Meg Maddenové, přítelkyně Paula Erdese. Pocit, že člověk nepatří do svého těla nebo že je mu jeho vlastní tělo odporné, se týká veliké spousty lidí a není jednoznačný způsob, jak se s tím vyrovnat. Proto pro mě bylo důležité, abych u Meg ukázal, jak ji vnímá její nejbližší okolí – Paul –, v kontrastu s tím, jak o sobě přemýšlí ona sama. Řešení takhle složitého problému je u Meg interní a ústí v silnou katarzi – a pro mě představuje jeden ze silných emocionálních vrcholů knížky.

KAPITOLA 2

Gangy hilfů – tři stopy vysokých humanoidů se zvířecími rysy – operovaly prakticky ve všech částech města, ale jejich pohyb se omezoval na velmi jasně stanovená teritoria.

Hilfy nesnášeli harusové, tenkou vrstvou chitinu pokrytí hmyzáci s dvěma spodními a čtyřmi horními končetinami a kusadly podobnými lidským ústům, kteří žili v úlech vystavěných ve stokách pod městem.

Harusy neměli rádi lidé, jak obyčejní, tak změtvoři, a lidi zase nesnesli ani hilfové, ani harusové. Ale všechny spojoval strach ze záhadných morderů. O tom, proč se tu ty sedm stop vysoké bytosti zahalené v dlouhých pláštích a s klobouky posazenými hluboko do místa, kde by se za normálních okolností nacházelo čelo, objevily, neměli tušení ani kněží.

Vypadalo to, jako by se vcucli do prostoru, odkud nemohlo nic utéct. Jejich přítomnost byla těžká jako zatuchlý prostor ve sklepě a temnota toho, co je dělalo mordery, vyluzovala tichý, nervy drásající zvuk připomínající rozvrzané housle.

Celý svět Převzetí je ovlivněný tajemným zářením, radiaci podobné substanci s neznámým původem. Je spojené s mnoha povídačkami, ale může za to, že se ve světě objevily různé rasy a lidé se mění na změtvory, zmutované bytosti, v nichž někdy sotva přebývá jejich lidství. Záření mi umožnilo do knihy dostat úžasnou tajuplnou atmosféru, která celé knize dává jedinečný nádech něčeho neznámého, ale přitom poutavého a zajímavého. Navíc co může být pro milovníka dvacátých let a fantasy lákavějšího než svět té doby ozvláštněný přítomností fantastických bytostí? Doufám, že bude čtenáře Převzetí bavit stejně jako mě a že si příběh Paula, Meg, Flynna a Mikea užijí.