O dnešní #autorskouinspiraci se podělila Vladimíra Šebová, slovenská autorka, které už v minulosti vyšla knížka Dcera zimy a nyní vychází volně navazující Syn podsvětí.
Kapitola 6 (První ze třech), strana 36Matthew si přisedl blíž a naklonil se k ní. Ve tváři měl bezmocný výraz.
„Moje zámečníctví zmizelo,“ řekl ji dychtivě. „Prostě se vypařilo.“
„Zřejme se propadlo pod zem,“ vysvětlila Siréna věcne. „Staral ses o něj dobře?“
„Já… Samozřejme!“ ohradil se, její poznámka se ho dotkla. „Jak by se mohl můj obchod propadnout pod zem?“
„Nikdy v životě jsi nic, neztratil? Například pohár, náramek, oblíbenou dýku nebo sekeru… Prostě jsi to někam odložil a už jsi to nemohl najít? Všechny ztracené věci se propadnou pod zem. Tam, kam se právě chystám – do podsvětí.“
Stratili ste niekedy kľúče? Pero? Učebnicu do školy či slnečné okuliare? Mám rada humor a baví ma písať vtipné momenty. A tiež som toho kopec postrácala. Preto keď mi napadlo, že by som z metafory, že sa všetky stratené veci prepadli pod zem, doslova vytvorila miesto v Podsvětí, kde sa všetky tieto veci povaľujú, vedela som, že o tom jednoducho musím napísať.
A tak sa začína príbeh Syna podsvětí – zámočník Matthew jednoho rána ide do svojho obchodíku, ale ten sa vyparil. Namiesto budovy zámočníctva je len prázdna parcela. Spolu s rusalkou, alkonostom, lešijom a besomarom sa tak zámočník vydáva práve do srdca podsvetia, aby svoj obchod našiel. A zisťuje, že nie je jediný, kto niečo stratil.
(Ja by som na Lúke stratených vecí isto našla pár zošitov do školy a čitateľský preukaz. A vy?)
Bylo to místo, které ještě nikdy v životě nenavštívil. Na dřevených trámech visely stovky luceren z barevného skla, které svítily na stánky různých velikostí a tvarů, a ve vzduchu sa mísila vůne bobkového listu a sladké papriky. Stánky sa prohíbaly pod pytlíky s bylinkami, svíčkami, šperky a drahými kameny. Obchodníci se hlasitě dohadovali se zákazníky o cenách, aby přehlušili živou hudbu muzikantů, kteří se od těch na Karlově mostě lišili jen tím, že jim na hlavě rostly rohy.
Pod Karlovým mostom sedí trol. Hlavu mu zakrýva kapuca a dlhá brada mu padá až na pupok. Pre bežného smrteľníka je prehliadnuteľný a priam neviditeľný, no ten správny tvor s tou správnou zlatkou vo vrecku vie, že trol stráži vchod. A to nie hocijaký vchod, ale vchod do Podpražskej tržnice.
Praha dýcha mágiou. Pri písaní som vedela, že postavy chcem previesť nádhernými pražskými uličkami – a to nielen tými známymi, ale i skrytými pred očami smrteľníkov. Praha mi bola inšpiráciou a rozhodla som sa do nej zasadiť jedno špeciálne miesto, ktoré v príbeh navštívite – Podpražskú tržnicu, čarovný trh, na ktorom si môžete kúpiť brezovú vodu, koreň mandragory, kuracie kosti proti rusalkám či dokonca malú sušenú kvetinu, ktorá sa dokáže premeniť na rozprávajúce dievča.
Bezcitnou tvář jí rámovaly dlouhé bílé vlasy. Chladný průvan jí rozvinul plášť sepnutý zlatou sponou a odhalil srp připnutý k opasku. Zabodla pohled do Matthewa. Odhodlaně k němu vykročila, ale jeskyně jakoby se neodvážila odrazit jedinou ozvěnu, jediný zvuk.
„Nav není místo pro živé,“ oslovila ho Smrtka. „Přišel jsi krást zlato?“
„Cože? Ne.“
„Tak tedy hledáš duši milované, kterou chceš přvíst zpět k životu?“
„N-ne, já…“ koktal se a pohledem přejížděl z dívky na vlka, kteý se jí oddaně usadil po boku. „Snažím se zachránit svoji kamarátku. Hrozí ji nebezpečí.“
„Jsi smrtelník v zemi mrtvých. Sám jsi v nebezpečí.“
Po vydaní Dcery zimy som dostávala často otázku, či napíšem ešte ďalšiu knihu s Moranou. Pravda je, že Syna podsvětí som začala písať ako prvého, ešte pred Dcerou zimy.
Pri tvorení osnovy Syna podsvetia som narazila na postavu Morany, bohyne zimy, ktorá stráži podsvetie. Pri researchi mi Morana natoľko učarovala, že som odložila bokom rozpracovanú osnovu a pustila sa do písania nového príbehu o nej, z ktorého vznikla Dcéra zimy. Až po dopísaní Dcéry zimy som sa vrátila k dokončeniu Syna podsvetia. (Autori spravia všetko preto, aby nemuseli písať – pokojne napíšu celý jeden rukopis, len aby nemuseli dokončiť ten rozpísaný).
Morana sa teda objaví aj v Synovi podsvětí a strihne si tam malé cameo spolu s jej oddaným spoločníkom vlkom. Tentokrát ju nestretnete ako mladé vystrašené dievča, ktoré utieklo z rodnej dediny, ani ako prekliatu dievčinu, ktorá sa snaží zachrániť svoju sestru, ale ako strážkyňu podsvetia v celej svojej sile.
V nové #autorskéinspiraci vám Iv Klier, autorka LGBTQ+ contemporary knihy Jizvy ve hvězdách, představí, co z jejího života ji inspirovalo při psaní. kapitola 9, str. 89 „Kdo dneska ještě používá drátový sluchátka?“ Kyu zvedl hlavu a setkali se pohledem. Jeho čokoládové oči opět vyzařovaly ten hřejivý pocit, který mu stahoval žaludek. „Já, jsou totiž daleko lepší.“ […]
Dnešní díl #autorskéinspirace si pro přichystala Alžběta Bílková, které na podzim vyšla Elegie zapomenutých bohů – druhý a závěrečný díl Balady mrtvého světa. 1. ukázka (str. 135) Kai se trochu zmateně rozhlédl po ostatních, Sindri mu začal našeptávat jednotlivá slova. „Och hon had ogen som perlor En bläog flicka Jeg skull ga i krig för henne […]
O dnešní #autorskouinspiraci se podělila Kristina Hlaváčková, které už v minulosti vyšla série Dračí oči, na kterou právě Dračí oheň – proroctví, její nejnovější kniha, navazuje. „Narodí se dítě z krve čtyř národů. Obnoví stará přátelství, otupí nevraživost a utvoří nové aliance. Jeho činy budou jazýčkem na vahách osudu národů Kéraly…“ „Hora se otřásla. Po stěnách […]
