O dnešní #autorskouinspiraci se podělila Petra Martišková, které před pár dny vyšlá volné pkračování knihy Náhodou. Najednou je o contemporary příběh o dvou naprosto odlišných lidech – Madison a Ryanovi.
1. ukázka„Do hajzlu!“ zaklel jsem a šokovaně se rozhlížel kolem sebe. Pokoj jsem nepoznával. V několika holčičích pokojích už jsem se probudil, ale tenhle bych si určitě pamatoval. Nebyl totiž přezdobený růžovou barvou, na stěnách nevisely plakáty Toma Hollanda ani Colea Sprouse, ani se mi nad hlavou nehoupal kýčovitý lapač snů. Stěny zdobily zajímavé graffiti, většinou šlo o tanečníky v nejrůznějších pozicích.
Možná bych dál fascinovaně studoval šedivý nábytek, co absolutně nesplňoval mou představu vybavení dívčího pokoje, nebo pohodlné křeslo stojící před knihovnou, co přímo lákalo, aby se do něj člověk uvelebil a kochal se výhledem z okna, kdyby se vedle mě něco nepohnulo.
„Do prdele,“ ujelo mi. Rychlostí blesku jsem se na posteli napřímil. Teprve teď jsem si uvědomil, že nejsem sám. Vedle mě ležela do klubíčka schoulená holka. Dlouhé tmavé vlasy ji ovíjely jako svlačec a při spaní měla roztomile pootevřenou pusu. Byl jsem si na milion procent jistý, že jsem ji nikdy předtím neviděl. To bych si určitě pamatoval. Tutově. Protože nádherný holky si prostě pamatuju a tečka.
Jako první mě z knihy Najednou napadla setkávačka hlavních hrdinů. Chtěla jsem jim pro začátek trošku zavařit, aby to na své cestě za láskou neměli tak jednoduché. Takže po společně strávené noci si Ryan ráno Madison nepamatuje a vlastně ani neví, co se v noci dělo. Madison se rozhodne ho vypustit z hlavy a víc se s ním nezaobírat, ale to by nesměli chodit nejen na stejnou školu, ale také na stejný seminář z práva… Setkávačky jsou vlastně úplně první věc, kterou vždy v příběhu vymýšlím, takže pokud máte nějaké fakt super, sem s nimi.
„Co máš v plánu?“
„Mám v plánu se hacknout na kamery v tom obchodě,“ řekl úplně samozřejmě, jako by se nechumelilo.
„Cože?“ nechápala jsem. „A jak to hodláš udělat?“
Místo Ryana mi odpověděl Cole, který se objevil mezi dveřmi. „Copak on se ti nepochlubil?“
„Dej pokoj, Cole,“ ošil se Ryan, aniž by odtrhl zrak od obrazovky.
Zavětřila jsem jako ohař.
„S čím? Že má jako druhý obor informatiku?“
Cole přišel až k nám, prohlídl si monitory a přátelsky mě vzal kolem ramen.
„Tak to je všeobecně známé, že je bedna, a nejen na počítače, ale málokdo ví, že tady Ryan je taky poměrně zdatnej hacker. Kolik, že ti bylo, Ryane, když jsi hacknul banku u vás v St. Albertu? Jedenáct?“
„Devět,“ odsekl mu Ryan a já vykulila oči.
„Hacknul jsi banku?“
„Na mou obranu, oni mě o to sami požádali.“
„Děláš si srandu?“
„Testovali bezpečnost nového systému, chtěli vědět, jestli je dobrej.“
„Tak poprosili devítiletýho kluka? Proč?“
„Protože to já jsem zjistil, že ten původní měl díry.“
„Asi to nechápu,“ podívala jsem se na Colea a on se na mě zazubil.
„To je jednoduchý jak facka. Náš malej, a podotýkám, že už od dětství geniální, Ryan se nudil, a tak zkoušel, jestli se mu podaří dostat do nějakého dobře zabezpečeného programu. No a povedlo se mu to. Když pak u nich byl zástupce banky, aby jim nabídl jejich produkty, Ryan mamce řekl, ať tam žádné peníze nedává, protože o ně přijde kvůli chatrnému zabezpečení. A pak už to šlo jako na drátkách. Oslovili Ryana, aby jim se zabezpečením pomohl. A to je celý.“
Při psaní si občas nevystačím jen se svou fantazií, někdy potřebuju zjistit i praktické věci, kterým třeba nerozumím. Tady zpravidla jako první nastupuje google a hodiny strávené rešeršemi. Ano, přiznávám, občas rešerše skončí tím, že se začtu a k psaní už se potom nevrátím. Ve druhé fázi pak přichází na řadu kamarádi, kteří dané problematice rozumí. V Najednou jsem se musela kromě basketu poprat i se seminářem práva, ke kterému jsem potřebovala najít nějaké případy, které se reálně staly, s vtípky o mimozemšťanech, které miluje malý Jamie, ale také s hackery. Moje asi úplně nejbláznivější vyhledávání na googlu bylo: Jak se dá hacknout banka?
I když jsem byla Ryanovi a Coleovi vděčná, že mě u sebe nechali bydlet, soužití se dvěma kluky, navíc oblíbenými basketbalisty, nebylo vůbec jednoduché. Navzdory velkému apartmá, který by nám všem měl zaručit dostatek soukromí, jsme o sebe všude zakopávali.
„Jedno mi prozraď, Madison, měníš se v noci v nějakou nestvůru?“ zeptal se mě jednoho rána Cole, když vylezl z koupelny opásaný jen ručníkem.
„Cože?“ nechápala jsem.
„Co to plácáš?“ přidal se Ryan.
„Jen se snažím pochopit, na co potřebuješ všechny ty věci, co jsi nastěhovala do koupelny.“
Jindy ke mně letěl, sotva jsem se objevila mezi dveřmi, s miskou potpourri v ruce.
„Chipsy, Madison, pamatuj si to, do mísy patří vždycky chipsy, přijatelný je i popcorn, ale ne nějaký chcíplý a navíc pěkně hnusný a smradlavý kytky.“
„Hnusný? Jak hnusný? Tys je ochutnal?“ Snažila jsem se nesmát.
Cole mi vrazil voňavou misku naštvaně do ruky.
„Vypadalo to jako ty zdravé čočkové chipsy, co posledně přitáhla Summer.“
To už jsem nevydržela a vyprskla jsem.
V Najednou je tentokrát otevřeno kromě romantiky také téma přílišného očekávání ze strany rodičů, ale i domácího násilí, což se nikdy nepíše úplně lehce. O to víc jsem si užívala psaní scén, ve kterých se špičkují Cole s Madison nebo Cole se Summer. Do těchto řádků jsem si schovala i některé své vlastní zážitky, což dělám vlastně docela ráda. Když se pak k příběhu po nějaké době vracím (třeba abych napsala pokračování ), vracím se ve vzpomínkách na místa a do chvilek, kdy mi bylo hezky.
Sama moc dobře víš, jak to na světě chodí. Ti, kteří vyrůstají v dobré a hlavně funkční rodině, mají mnohem větší šanci na úspěch.
Nejočekávanější merenda roku je tady, protože tradičně v říjnu vychází nejvíc knížek (ehm, skoro 30) a jsou mezi nimi samé pecky 😍 Konečně se dočkáme nového HumbookTipu, knižního adventního kalendáře nebo třeba nové knihy Leigh Bardugo.
Jestli nás něco nikdy neomrzí, tak polibky v knihách. Pokaždé, když hledáme ty další favority, máme pocit, že už jsme četli úplně všechno. A přesto je každý popis v něčem nový. Ať už máte rádi emotivní, hluboké, vášnivé či něžné polibky, tady si přijdete na své. Než se ale pustíte do čtení, varujeme vás, že článek může […]
