3 × inspirace Jany Švecové

Jak je možné načerpat inspiraci při sledování pořadu o vaření během karantény? Proč se Jana rozhodla Legendu o Ladě zasadit do 10. století a jaktože Baba Jaga mluví „plzeňsky“? Dozvíte se v dalším díle seriálu #autorskáinspirace.

6. kapitola, strana 44

Hodně dlouho mlčeli. Koldun se zabýval prací a Lada vyčkávala. Tak moc se ho chtěla zeptat na provedení svého plánu, ale z uctivosti musela čekat, až ji vyzve ke slovu. Mezitím ho pozorovala, jak připravu­je rostlinnou směs. Čas od času se natáhl pro sušenou bylinu nad svojí hlavou a hodil ji do kotlíku s bublající vodou.

Nikdy si nebyla jistá, co si o něm má myslet. Jako jedna z mála zastá­vala názor, že je ve skutečnosti velmi bystrý a za své pití a neurvalost se jenom schovává. To se jí potvrzovalo i teď, když sledovala, jak pracuje svižnými promyšlenými pohyby. Nic mu nepadalo kolem, přesně věděl, pro co má sáhnout.

Tahle část je důkazem, že inspirace se dá najít opravdu úplně všude. Dokonce i doma v karanténě během oběda při sledování jednoho nejmenovaného pořadu o vaření. Pozorovala jsem kuchaře, kterému při každém druhém pohybu něco vypadlo z ruky nebo kápnul omáčkou mimo talíř. Vím, že mě to celkem rozčilovalo, ale po skončení dílu jsem to okamžitě vypustila z hlavy. Až při psaní této scény jsem si na nešikovného kuchaře vzpomněla, a proto jsem se rozhodla, že můj koldun bude jeho přesným opakem a uvaří svůj lektvar bez nejmenších potíží.

6. kapitola, strana 46

„Bohové,“ povzdechl si koldun. „Bohové budou nahrazení tím jedi­ným, podle křesťanů správným, Bohem. Lidé je přestanou potřebovat, když se budou obracet jen k tomu jednomu všemohoucímu. Ostatní bytosti začnou považovat za zlovolná stvoření, která je potřeba vyhubit. A Vladimír má všechny prostředky k tomu, aby toho dosáhl.“

Lada v tichosti stála. To, co jí koldun právě vylíčil, pro ni bylo ne­představitelné. Jak by mohl svět fungovat dál, kdyby z něj zmizelo to všechno, co tak dobře znala? Jeden Bůh nemohl nahradit práci celého jejich božstva.

„Nechápu to. Víra se přece nedá vynutit mocí.“

Legenda o Ladě je sice fantasy, ale s vypůjčeným historickým pozadím. Při načítání slovanské mytologie jsem zjistila, že je poměrně ovlivněná křesťanstvím, protože Slované svou mytologii nezapisovali. Až křesťané o několik desítek let později zaznamenali, jaká božstva pohané vyznávali. Christianizace nikde nebyla jednoduchá, ale na Kyjevské Rusi probíhala zdaleka nejdivočeji a trvala několik staletí. Mnoho pohanských bohů také získávalo jiná křesťanská jména, aby bylo pro lidi lehčí přijmout novou víru, která se šířila celým kontinentem. Tento svár dvou věr mě inspiroval k tomu, abych Ladin příběh zasadila do 10. století, kdy to vše začalo, a Lada tak mohla sehrát svou roli.

25. kapitola, strana 174

„Cha, cha, už abych šla brousit nože!“ zaradovala se Jaga.

„Ne, ještě chvilku!“ prosila Lada.

Baba Jaga obrátila oči v sloup. „Dobře. Ale jenom proto, že je s tebou ten krasavec. I když je asi tupej jak moje kudly. Myslela sem, že tutu hádanku znaj všechny děcka, ale oba dva mlčíte jak leklá ryba.“

Od začátku jsem věděla, že baba Jaga musí mít jedinečnou osobnost. Ve všech příbězích nahání hrůzu, ale já ji chtěla pojmout jako osamělou starou ženu, která si kromě své kočky nemá celé dny s kým popovídat. A tomu by mělo odpovídat i to, jakým stylem se vyjadřuje. V této chvíli jsem se nechala ovlivnit svým okolím. Rozhodla jsem se, že Jaga bude mluvit nespisovně, protože já sama v běžném životě používám nespisovné koncovky. Navíc studuji čtvrtým rokem v Plzni, proto jsem do slovníku baby Jagy zahrnula i nějaké výrazy, které často slýchám. Nakonec myslím, že jsem zvolila dobře a „plzenština“ jí docela sluší.