20 nejlepších citátů z Harryho Pottera a Kamene mudrců k 20. výročí českého vydání

Až do svých jedenáctých narozenin si o sobě Harry myslel, že je jen obyčejný chlapec. Pak ale dostal soví poštou dopis, kterým byl zván ke studiu na prestižní soukromé Škole čar a kouzel v Bradavicích, a jeho život se rázem proměnil. Leccos se dozvídá o minulosti svých zemřelých rodičů, získá pár dobrých kamarádů, naučí se mistrovsky hrát famfrpál a kvůli Kameni mudrců podstoupí smrtelný souboj se zloduchem Voldemortem…

České vydání Harryho Pottera a Kamene mudrců slaví letos 20. výročí a při té přílěžitosti sdílíme 20 nejlepších citátů z prvního dílu.

„Pan a paní Dursleyovi z domu číslo čtyři v Zobí ulici vždycky hrdě prohlašovali, že jsou naprosto normální, ano, děkujeme za optání.“

„Jak jste zjistil, že jsem to já?“ zeptala se.
„Milá paní profesorko, v životě jsem neviděl kočku, která by seděla tak strnule.“

„Na zdraví Harryho Pottera – chlapce, který zůstal naživu.“

„Nechápu, jak se ty mudlové vobejdou bez kouzel.“

„Pamatuji si každou hůlku, kterou jsem prodal, pane Pottere. Úplně každou. A ten pták fénix, jehož ocasní pero je ve vaší hůlce, ztratil ještě jedno pero – jedno jediné. A je opravdu zvláštní, že vám byla souzena právě tahle hůlka, když její sestra – právě její sestra vám totiž způsobila tu jizvu.“

„Teď ty, Frede,“ řekla baculatá žena.
„Já nejsem Fred, ale George,“ ohradil se chlapec.
„Prosím tě, to si říkáš naše matka? Copak nevidíš, že jsem George?“
„Promiň, Georgi, drahoušku.“
„Jen jsem si dělal legraci; já jsem Fred.“

Zdá se vám, že jsem ošklivý –
myslete si, co chcete,
chytřejší klobouk než jsem já
na světě nenajdete.

„A nakonec vám musím oznámit, že v tomto školním roce je každému, kdo nechce zemřít velice bolestivou smrtí, přísně zakázáno vstupovat do chodby po pravé straně v třetím poschodí.“

„Necháte košťata tam, kde jsou, nebo vyletíte z Bradavic dřív, než stačíte říct famfrpál.“

„Mohli jsme všichni přijít o život – nebo nás mohli všechny vyloučit, a to by bylo ještě horší. A teď, jestli vám to nevadí, si půjdu lehnout.“

„Říkáš to špatně,“ slyšel Harry, jak se na něj utrhla Hermiona. „Správně je Wing-gar-dium levi-o-sa, a to gar musí být pěkné a dlouhé.“

Jsou věci, které musíte prožít společně, abyste toho druhého začali mít rádi, a omráčit horského trolla, vysokého dvanáct stop, k takovým věcem určitě patří.

„Takže – po tom zjevném a nechutném úskoku –“
„Jordane!“ zahřímala profesorka McGonagallová.
„Chci říct, po tom úmyslném a odporném faulu –“
„Jordane, já vás varuji –“
„Ano, ano, v pořádku. Flint málem zabil nebelvírského chytače, ale to by se samozřejmě mohlo stát každému, takže trestné střílení ve prospěch Nebelvíru.“

„Pane – pane profesore? Mohu se vás na něco zeptat?“
„Právě jsi to udělal,“ usmál se Brumbál. „přesto mi můžeš položit ještě jednu otázku.“
„Co vidíte vy, když se do toho zrcadla podíváte?“
„Já? Vidím sám sebe, jak držím v ruce tlusté vlněné ponožky.“

„Nesmíš hrát,“ prohlásila Hermiona okamžitě.
„Řekni, že jsi nemocný,“ radil mu Ron.
„Říkej všude, že sis zlomil nohu,“ navrhla Hermiona.
„Zlom si ji doopravdy,“ řekl Ron.

„Tak rozdělej oheň!“ lapal po dechu Harry.
„Ano – ovšem – jenže tu není žádné dříví!“ vykřikla Hermiona a lomila rukama.
„COPAK SES POMÁTLA?“ zahulákal Ron. „JSI ČARODĚJKA, NEBO NE?“

„Říkej mu Voldemort, Harry. Vždycky nazývej věci jejich pravým jménem. Pokud by ses ho bál vyslovit, o to větší z nich budeš mít strach.“

„Pravdu,“ a Brumbál vzdychl. „Jenže to je něco tak krásného a strašného, a proto je nutné s ní zacházet s krajní obezřetností.“

„Jsou různé druhy statečnosti,“ pronesl Brumbál s úsměvem. „Potřebujeme hodně statečnosti, abychom se postavili svým nepřátelům, stejně tolik ale i k tomu, abychom se postavili svým přátelům. Uděluji tudíž deset bodů panu Nevillu Longbottomovi.“

„Oni nevědí, že doma nesmíme provozovat žádná kouzla. Počítám, že letos v létě si s Dudleym užiju spoustu legrace…“