Už jsme vám tu dlouho nevychvalovali nějakou knihu až do nebes, že? U Prokletého roku jsme si ale nemohli pomoct a museli mu věnovat celý článek. Jedná se totiž o příběh, který vyniká nad ostatními. Proč? Tady je deset důvodů.
Nějaké čáry máry jsme v young adult viděli už milionkrát, tady to ale autorka povýšila na úplně jinou úroveň. Dívky v okrese věří, že v šestnácti se u nich začíná projevovat magie, která svádí muže. Proto je potřeba, aby na rok odešly z vesnice, magii ze sebe dostaly, a vrátily se jako spořádané ženy, jimiž mají být. A co všechno ta jejich magie umí, vás nejspíš docela překvapí…
Tohle jsem si napsala jako první poznámku po dočtení – a pořád si za tím stojím. Prokletý rok je sice kniha na pomezí různých žánrů včetně dystopie, ale působí neuvěřitelně realisticky. Autorka se hodně zabývá tím, jak se postavy chovají a proč, jak se člověk snadno nechá strhnout davem a jak se z dívky lehce stane zvíře. Je to děsivé, protože je to pravda.
Tierney není vaše typická YA protagonistka. V některých chvílích vážně neví, co se sebou, jindy má nadhled a dokáže všem okolo poradit. Zkrátka a dobře, je jako každá puberťačka – napůl dítě, napůl dospělá. Kim Liggett tohle skvěle vystihla a ukazuje Tierney čtenáři v různém světle mnoha situací, aby mohl posoudit sám.
Vždycky mě baví, když má kniha nějaký přidaný bonus navíc. A jazyk květin, který všichni tak trochu znají a někdo mu rozumí více než jiní, je skvělým příkladem právě takového bonusu. Při čtení jsem si ty květiny, o kterých je občas v textu řeč, dohledávala, a jejich významy opravdu skvěle seděly na situace v knize!
Jak už jsem psala výše, příběh se odehrává ve společnosti, která ženy zatracuje a přisuzuje jim podřadnou pozici po boku manžela. V průběhu knihy je skvěle vidět, jak se s tím každá žena a dívka srovnává jinak, po svém. Zdálo se mi opravdu zajímavé, jak tohle téma autorka opět ukazovala prostřednictvím vnímání různých postav – včetně mužů.
Nic podobného jste ještě nečetli – víc asi netřeba dodávat.
Se zbytkem HumbookTeamu jsme se dost hádaly o tom, kolik toho máme o romantické lince prozradit. Bez spoilerů vám řeknu jen tolik, že tam je, a že vás překvapí. I kdybyste si na začátku (jako já) mysleli, že vás tahle část zápletky bavit nebude… Věřte mi, že budete ještě překvapení. A pokud vás zajímá víc, stačí si najít hashtagy, které jsme Prokletému roku přiřadili (uvidíte je po kliknutí na název knihy).
Tohle je strašně důležitý aspekt knihy – bez atmosféry kterou má, by na vás příběh ani zdaleka tolik nedolehl. Ačkoli vzájemné přirovnávání knih nemám moc ráda, tady se vyloženě hodí zmínit Příběh služebnice. Pokud vás baví knihy Margaret Atwood, stejnou temnotu najdete i zde.
Samozřejmě vám ho neprozradím, ale překvapí. Sama jsem si už několikrát při čtení myslela, že tohle už je ta epická finální scéna (protože se mi na čtečce často zobrazí víc stránek než jich je, tak se tím neřídím) – a ono ne! Děj pokračoval dál, a autorka mě znovu překvapila! A pak ještě párkrát…
Prokletý rok patří mezi knihy, kterých si poděkování prostě přečíst musíte, protože najednou kniha dostává úplně jiný rozměr. Kim Liggett tam píše, jak se k nápadu vůbec dostala. A řeknu vám, je to děsivější než všechno, co se během prokletého roku stalo Tierney.
Ola říkala, že sem mám napsat, že je to boží. A jako vždycky má pravdu – dokonce to nacpala i na zadní stranu knihy. Tak tomu věřte. (Na obálce to teda není, protože je to pravda, ale spíš proto, že Prokletý rok je prvním HumbookTipem – ale to je vedlejší. Prostě je to skvělá kniha.)
Ahoj, můžu se zeptat? Pochopila jsem ten ten konec dobře? Umřela? Musela jsem závěr číst opravdu tak pětkrát 😀
Kniha mi vyrazila dech ….